Kyrie

Další část mše svaté – Kyrie. V článku se dozvíte např., jaký je důvod třikrát trojího zvolání, kde má Kyrie svůj původ, od kdy je ve mši svaté tak, jak jej známe, a další zajímavé informace.

Ukázka Kyrie (Orbis Factor) z Liber Usualis.
Ukázka Kyrie (Orbis Factor) z Liber Usualis

Předcházející část mše svaté: Introitus

Po Introitu přechází kněz z epištolní strany, na které jej četl, do středu oltáře a střídavě s ministranty (popř. celým lidem) pronáší 3x „Kyrie eleison“ (Pane, smiluj se nad námi!), 3x „Christe eleison“ (Kriste, smiluj se nad námi!) a opět 3x „Kyrie eleison“.

Symbolika

Třikrát trojím opakováním je vyjádřena oslava Nejsvětější trojice. První tři zvolání patří Otci, další tři Synu, jak je patrné i ze změny Kyrie – Christe, a poslední tři Duchu svatému. Devět zvolání odpovídá také devíti andělským kůrům, čímž se připomíná, že při mši svaté jsou ke chvále a oslavě Boha kromě lidí přitomny i bytosti nebeské.

Modlitbou Kyrie s pamatováním na Tomášovo „Pán /Kyrios/ můj a Bůh můj“ vyjadřujeme i naši víru v božskou přirozenost Kristovu. Příkladem jsou nám i slepci u Jericha, kteří volali na Pána Ježíše: „Pane, smiluj se nad námi  (Kyrie eleison), synu Davidův!“ (Mt 20,30)

Kyrie je jediná modlitba ve mši svaté, která byla složena řecky a v latinské liturgii zůstala nepřeložena. Podobně se zachovala i hebrejská slova amen, alleluja, hosanna. To značí, že katolická Církev je Církví všech národů a zrovna tak pohanů, jako židů.

Původ a vývoj

Kyrie nesouvisí přímo se základním rysem mše svaté a bylo do ní začleněno podobně jako Gloria, Credo a Agnus Dei později, asi v polovině 4. století.

Vychází z litanie (ektenie), která se do římské liturgie dostala z liturgie antiochenské a byzantské. Ještě za dob Řehoře Velikého se na tomto místě o velkých svátcích zpívala delší litanie, která se nám zachovala již jen na Bílou sobotu a svatvečer Svatodušní. V obyčejné dny se z litanie ponechávalo pouze zvolání Kyrie, které se opakovalo často několikrát. Devítinásobné zvolání pochází právě od sv. Řehoře Velikého († 604), který mezi Kyrie vsunul také Christe eleison.

Praktické provedení

Kyrie patří k těm částem mše, které jsou zpívány chórem, je-li přítomen (zvukovou ukázku Kyrie č. IX užívaného ve svátky bl. Panny Marie si poslechněte zde). Správně by se mělo začít zpívat poté, co kněz vystoupí k oltáři. Někdy se však začíná již při závěru stupňových modliteb potom, co se dozpívá Introitus. Kněz, zatímco se zpívá, opakuje Kyrie střídavě s asistencí na epištolní straně oltáře (při mši sv. bez asistence na středu oltáře střídavě s ministrantem).

Následující část mše svaté: Gloria