Po více než rok trvající práci byly do kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském přidány lavice pro věřící. Po desetiletích se tak kostel stává opět plně funkčním a zcela vyhovujícím bohoslužebným účelům. Snad je tak započato další klidné údobí v historii kostela, který má už tak velmi pohnutou minulost.
Založen císařem Karlem IV. a z vděku zasvěcen světici, která jej na svůj svátek uchránila před smrtí mezi nepřátelskými vojsky – sv. Kateřině Alexandrijské, byl zdemolován husity během reformačních výbojů a z gotické doby se tak zachovala již jen věž. Za vlády jagellonců byl v letech 1512-1522 opět poněkud vyspraven, aby v převážně utrakvistické zemi sloužil jako jeden z mála katolických kostelů v Praze.
Plně obnoven a velkolepě přestavěn v 18. století Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem požíval až do roku 1784 klidné časy. Poté byl dekretem Josefa II. zrušen augustiniánský klášter (dnešní nemocnice), ke kterému kostel patřil, a bohoslužby tak byly opět přerušeny. V 30. letech 19. století byl kostel opět vysvěcen a využíván k bohoslužbám pro pacienty a personál ústavu pro choromyslné, který byl v původním klášteře.
Za 2. světové války byly ještě opraveny fresky a fasáda, v r. 1950 již pod taktovkou komunistického režimu však byly bohoslužby opět přerušeny a kostel přešel v majetek hlavního města Prahy. Období 2. poloviny 20. století tak bylo jedním z nejtemnějších v celé historii kostela. Během této doby sloužil např. jako skladiště, což bylo také důvodem odstranění a zlikvidování hodnotných lavic.
Poslední restaurace kostela probíhala v letech 1999-2007, zavedení pravidelných nedělních mší svatých a letošní přidání lavic je tak snad vyslyšením modliteb mnohých věřících na mocnou přímluvy sv. Kateřiny. Poděkujme a prosme sv. Kateřinu, ať svou ochrannou ruku drží nad kostelem i nadále.