Přecházející část mše svaté: Kyrie
Po skončení Kyrie následuje ve mši svaté Andělský chvalozpěv – Gloria, je-li předepsán. Začíná slovy, kterými andělé oslavovali narození Spasitele: Glória in excélsis Deo („Sláva na výsostech Bohu…“ Lk 2,14). Latinský překlad originálního řeckého textu je tradičně připisován sv. Hilariovi z Poitiers (asi 300–368).
Původ
Jak už jsme se zmínili u výkladu Kyrie, není také Gloria podstatným prvkem mše svaté, bylo však do ní zařazeno jako již známý hymnus poměrně záhy – asi ve 4. století. Nejprve jej přijala právě liturgie římská a až později milánská a mozarabská. Do nynější podoby se ustálilo v 9. století, až do 12. století jej však obyčejní kněží směli zpívat pouze o Velikonocích a ve výroční den svého svěcení, jinak bylo Gloria vyhrazeno jen biskupům.
Význam
Podobně jako Kyrie má i Gloria výrazné trojiční dělení, je také někdy označováno jako tzv. velká doxologie. Samotný chvalozpěv je výrazem díků i radosti nad spasením, které přichází na svět obnovené při každé mši svaté.
Když kněz začíná Gloria zpívat nebo nahlas říkat, pozvedá ruce i zrak, aby tak naznačil radost svoji i lidu z milosti našeho vykoupení. Poté však v modlitbě pokračuje úklonou a s rukama sepjatýma, aby radost, kterou je naplněn, jakoby v nitru zadržel. Při závěrečných slovech „se Svatým Duchem ve slávě Boha Otce“ se pak společně s přítomnými znamená křížem, aby Nejsvětější trojici, kterou slovy modlitby Gloria chválí, také veřejně vyznal a vyjádřil, že zřídlem vší útěchy a radosti je právě kříž.
Kdy se Gloria užívá
Jelikož je Gloria zpěv slavnostní a radostný, je spjato zejména s dobou velikonoční, potažmo vánoční. Právě do liturgie velikonoční se dostalo Gloria nejdříve. Kromě toho se užívá i o nedělích a svátcích. Vynechává se však ve mších s fialovou barvou, která má vyjadřovat kajícnost. Nesetkáme se tak s ním o nedělích doby adventní, předpostní a postní, jakož i o svátcích s kajícím nádechem či mších zádušních. Ve všední dny, na které nepřipadá žádný svátek, se říká pouze v době velikonoční.
Provedení
Gloria podobně jako Kyrie zpívá ve mši chór, pokud je přítomen, ke kterému se opět přidává i lid (může se zpívat i střídavě). Úvodní slova „Glória in excélsis Deo“ jsou však vyhrazena knězi, který je zazpívá nahlas, a chór s lidem pak již naváže a pokračuje. Sám kněz může pak Gloria říkat potichu sám a po jeho odříkání se odebrat na sedes (sedadlo pro kněze), kde společně s ministranty vyčká, než ostatní Gloria dozpívají. Další možností je, že zůstane nadále u oltáře a zbytek zpívá společně s lidem. Konečně může také od začátku celé Gloria zpívat společně s lidem a neříkat jej potichu.
Ve mších, které nejsou zpívané, kněz začne opět sám první slova a pak buď také sám pokračuje, nebo s ním zbytek Gloria odříkává i lid (podrobněji viz článek o různých druzích mše svaté).
Při zpívané mši svaté se v římském ritu při Gloria stojí. Zároveň jsou v něm přítomny pro kněze předepsané úklony, které by však v nejlepším případě měli být záležitostí nejen kněze, ale všech věřících. Tak se v Gloria ukláníme při vyslovení jména Pána Ježíše Krista v kterémkoliv pádě (to se netýká jen Gloria, ale platí obecně) a pak ještě při slovech Adorámus te (klaníme se tobě), Grátias ágimus tibi (vzdáváme ti díky) a súscipe deprecatiónem nostram (přijmi naše prosby).
Následující část mše sv.: Kolekta (hlavní mešní modlitba)
G. P. Palestrina: Missa Papae Marcelli – Gloria