Předchozí díl zde.
D) ÚČINKY MŠE SV. „EX OPERE OPERATO“
Účinky mše sv. rozdělili jsme dále na účinky „ex opere operato“ a „ex opere operantis“.
Mluvíme-li o účincích mešních, máme obyčejně na zřeteli účinky, které ze mše sv. lidem, hlavně křesťanům, plynou bez ohledu na jejich nábožensko-mravní disposici a bez ohledu na vlastnosti druhotného obětníka, jakož i všech, kdož při oběti jsou nějak činni. Takové účinky nazývají se u theologů fructus ex opere operato. Sem patří a) zmíněné účinky chvaloslovné a děkoslovné, pak b) a c) uvedené užitky smírné a výprosné (f. propitiatorii et impetratorii). Jestliže Bůh nyní netresce tak přísně lidu křesťanského pro zločiny, jako to činíval ve St. Zákoně na národu vyvoleném, není toho jiné příčiny, leč že Bůh ustavičně usmiřován bývá od našeho prostředníka Ježíše Krista, jenž denně na oltáři za nás krev svou prolévá a ji nebeskému Otci představuje na umírnění Jeho spravedlnosti.
E) ÚČINKY MŠE SV. „EX OPERE OPERANTIS“
Z toho, že nejhlavnější čili podstatná část účinků mešních plyne bez přičinění lidí, nenásleduje, že jest úplně lhostejno, jak se kdo ke mši sv. chová. Vedle úkonů „ex opere operato“ třeba obraceti zřetel i k užitkům „ex opere operantium“, t. j. účinkům, které mají svůj základ ve svatosti a nábožném smýšlení těch, kdo oběť přinášejí. Přináší ji na prvním místě kněz, o němž dí sv. Tomáš: In oblatione sacrificii cuiuscunque sacerdotis duo possunt considerari: sc. ipsum sacrificium oblatum et devotio offerentis. Proprius autem effectus sacerdotii est id, quod sequitur ex ipso sacrificio. (3, q. 22. a. 4. ad 2.).1 Čím tedy kněz nábožněji mši sv slouží, tím větší proud milostí od oltáře proudí.2 Totéž platí i o věřících, již přítomni jsouce zároveň s knězem oběť mše sv., ovšem v nevlastním slova smyslu, přinášejí. Není tedy lhostejno, který kněz oběť mše sv. koná a jak si při ní lidé počínají. — Účinkové, již ze mše sv. plynou ex opere operantis, prospějí: a) jednak osobě zbožného účastníka mše sv. tím, že si získá, jako každým jiným dobrým skutkem, zásluh (meritum), rozmnožení milosti a budoucí slávy (augmentum gratiae et futurae), kteréžto účinky, jsouce úplně osobní povahy, nedají se nikomu jinému přivlastniti; b) jednak i těm, ať živým ať zemřelým, kteří jsou účastníky mše sv. na základě obcování svatých, pokud ovšem vůbec přivlastniti se dají. — Účinkové mešní „ex opere operantis“ jsou poměrně naproti účinkům z jiných dobrých skutků velmi četní, neboť při mši sv. doplňuje se a povznáší se naše osobní bohoslužba obětí Kristovou, takže zvláště po sv. přijímání (i duchovním) naše úkony víry, naděje, lásky, lítosti nabývají ceny neobyčejné. Odporučujme tedy lidu mši sv. nade všechny ostatní dobré skutky.
F) ÚČINKY MŠE SV. ZVANÉ FRUCTUS GENERALES
Konečně rozdělují theologové mešní účinky podle toho, kolika lidem prospívají, na účinky zvané fructus generales, speciales, specialissimi a ministeriales.
Mše sv. prospívá některými svými účinky všem věřícím, kteří nejsou z Církve vyobcováni, ba všem lidem, kteří alespoň in potentia k Církvi přináležejí. Vždyť vlastním obětníkem jest Kristus, jenž při mši sv. opakuje oběť na kříži, která přinesena byla za všechny lidi. Církev sv. vyjadřuje toto usmíření jasně též modlitbami při mši sv. Tak ku př. při obětování se modlí: „Obětujeme tobě, Pane, kalich spasení… aby za naše a celého světa spasení s líbeznou vůni vystoupil.“3 Tito účinkové, kteří celé Církvi, ba všemu světu prospívají (fructus latreutico-eucharistici, propitiatorii et satisfactorii, impetratorii ex opere operato) jmenují se fructus universales anebo generales. Mimo to obětníkem jest též Církev sama, jak Tridentium učí, neboť dle ustanovení Kristova jest oběť mešní obětí Církve, kterou Církev skrze své kněze přináší. „Novum instituit pascha se ipsum ab ecclesia per sacerdotes sub signis visibilibus immolandum.“ (Sess. 22.) Musí tedy prospěti celé Církvi oběť, již celá Církev za sebe přináší. Jest pak Církev sv., jsouc „tělem Kristovým“, organismus, mající mnoho údů, více neb méně důležitých. Každý úd má sice účastenství užitků z mešních obětí plynoucích, nejvíce však se jich dostává těm, jejichž postavení ve společnosti lidské má velký vliv na blaho Církve sv. Proto zajisté Pán Bůh nejvíce milostí ze mše přivlastňuje sv. Otci, biskupům, kněžím, avšak i laikům, kteří zaujímají důležité postavení, jako panovníkům, poslancům atd. Proto Církev vždy modlívala se při mši sv. zvláště za papeže, biskupy, kněze atd., za panovníky, patrony chrámů atd. — Známo jest, že sv. Otec vzkázal slavnému Windhorstovi, že se za něho při mši sv. modlí, a Malinkrodt dával za sebe sloužiti mši sv., měl-li v parlamentě mluviti. Že práce tak mnohých mužů byly korunovány stkvělými pro Církev výsledky, pochází ze mše sv.
G) ÚČINKY MŠE SV. ZV. FRUCTUS SPECIALES
Ačkoliv mše sv. všem lidem prospívá, přece zvláštních ještě účinků dosahují, kdož mši sv. nábožně obcují (fructus speciales). Míra těchto účinků, kterých se nabývá též „ex opere operato“, jest různá dle disposice, s jakou lidé mši sv. obcují, čili účinky odvozují se především „ex opere operantis“. Jsou zajisté ti, kdož mši sv. obcují, spoluobětujícími a proto zvláštních úžitků dosahují. Proto Církev vždy velmi o to pečuje, aby lidé co nejvíce mši sv. obcovali a úmysl svůj s úmyslem obětujícího kněze spojovali, anebo, nemohou-li mši sv. obcovati, aby alespoň duchovně v ní účasť brali a všechny mše sv. Pánu Bohu za sebe též obětovali. Za tou příčinou odporoučejtež kazatelé věřícím, aby, uslyšíce znamení zvonu, vzbudili úmysl mši sv. za sebe a ostatní sobě svěřené Pánu Bohu obětovati, a dává-li se znamení zvonem při proměňování, aby práci na okamžik zastavili a Ježíši Kristu se klaněli. Jeť mše sv. nevyčerpatelná studnice milosti, z níž čerpati máme pro blaho duše i těla co možná nejvíce.
Pokračování zde.
1 Český překlad P. Sílvestra Braita OP (doplnila redakce KL): „V podávání oběti kteréhokoliv kněze můžeme pozorovati dvojí: totiž samu podávanou oběť, a oddanost podávajícího. Vlastním však účinkem kněžství je to, co následuje ze samé oběti.“
2 Intercessio, quam sacerdos malus ex propria persona facit, non habet efficaciam, sed illa, quam facit ut minister Ecclesiae, habet efficaciam ex merito Christi. Utroque tamen modo debet intercessio sacerdotis populo subiecto prodesse (S. Thom. Suppl. q. 19, a. 5. ad 4.). Český překlad P. Sílvestra Braita OP (doplnila redakce KL): „Přímluva, kterou špatný kněz koná z vlastní osoby, nemá účinnosti; ale ona, kterou koná jako služebník Církve, má účinnost ze zásluhy Kristovy. Obojím však způsobem musí přímluva kněze poddanému lidu prospěti.“ Bez výsledku by byly modlitby kněze konané jménem Církve, jen kdyby byl z Církve vyobcován. (Gihr)
3 „Suscipe sancte Pater … pro omnibus fidelibus christianis vivis atque defunctis…“ „Imprimis, quae tibi offerimus pro ecclesia tua sancta, quam pacificare…“ Na Velký pátek, kdy si připomínáme smrť Páně na kříži, kterážto oběť se při mši sv. opakuje, modlí se Církev pro haereticis et schismaticis, etiam pro perfidis Judaeis et pro paganis.
Převzato z: Dr. Josef Kupka: O mši svaté. Nákladem Dědictví sv. Prokopa v Praze 1899, dílo má církevní schválení.