JAKÝM ZPŮSOBEM SE MÁ GENERÁLNÍ ZPOVĚĎ VYKONAT
(Vyšlo knižně v nakladatelství Christianitas.)
PŘEDCHOZÍ DÍL: Komu je generální zpověď prospěšná a doporučeníhodná
„Jak si ale mám počínat,“ ptá se mnohý úzkostně a starostlivě, „abych mohl vykonat dobrou životní zpověď?“
Nelekej se, drahá duše křesťanská, odpovídají zkušení otcové duchovní. Práce ta není tak těžká, jak si ji snad na první pohled představuješ, zvlášť když ti pomůže osvícený zpovědník. Věz, že Bůh nebude žádat více, než co můžeš s pomocí jeho milosti vykonat.
A. Jak se k životní zpovědi co nejpřiměřeněji připravit
1. Především vzbuď uvnitř upřímnou žádost, opravdově a dokonale se obrátit, a učiň před Bohem, jenž jest Pán a tvůj budoucí soudce, a před všemi anděly a svatými, jakožto před svědky, pevné předsevzetí, že chceš začít nový život. „Vstanu,“ řekl marnotratný syn, „půjdu k otci, a řeknu jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou!“ To řekl, vstal a šel k otci svému.[1] Tak i ty vstaň, padni na svá kolena a modli se!
2. Po tomto vzývání Ducha sv. si urči 3, 5 nebo 8 dní k přípravě, jak se to srovnává s vykonáváním povinností tvého stavu. Učiň pak to předsevzetí, že po tento čas vykonáš jistou pobožnost ke cti Panny Marie, která je matkou dobré rady, útočištěm hříšníků, jakož i ke cti svého anděla strážce a svého patrona.
Obětuj zároveň všecky své modlitby a práce a některé dobré skutky na ten spasitelný úmysl, aby tě Bůh ráčil podle své svrchované dobrotivosti osvítit k poznání tvého vnitřního stavu a vzbudit v tvém srdci dokonalou lítost.
3. Pak přikroč k zamýšlenému spasitelnému dílu; použij den co den alespoň půl hodiny k zpytování svého svědomí. Tu se v duchu postav v přítomnost svého Boha nebo hleď s poníženou důvěrností na obraz ukřižovaného Spasitele a připomínej si všecka léta svá v hořkosti duše své.
„První den zpytování svědomí,“ praví jistý duchovní otec, „by bylo radno, svěřit se bez zrcadla zpovědního zcela osvícení Ducha sv. a upomínání svého svědomí, při čemž je slušno i radno představit si buď své smrtelné lůžko, nebo soudnou stolici božskou. Jak se nám oko vyjasní a malomocenství duše zřejmě se ukáže.“ Na druhý den projdi pomalu zrcadlo zpovědní, které k tvému ulehčení nížeji položíme.
Při každém přikázání, které se u zpytování probírá, projdi rozličné části života, věk dětský, mládenecký, mužský, stáří, aneb rozličné stavy, stav svobodný, manželský, vdovecký. Při tom pak taž se, jestli a jak jsi v rozličných dobách života proti tomu nebo onomu přikázání hřešil.
Co do počtu a způsobu těžkých hříchů zpytuj své svědomí tak, jak nahoře vysvětleno. Bylo-li by tobě příliš obtížné, udat počet těch hříchů, které jsi snad spáchal myšlenkami, žádostmi nebo slovy, vysvětli alespoň, jestli jsi je páchal při každém pokušení bez ostýchání a odporu, nebo jestli ses někdy přičinil se jich varovat.
Udání všedních hříchů se vůbec nepožaduje, při zpovědích životních je to často nemožné.
4. Čím je duše tělu, tím je lítost svátosti pokání. Bez této zůstává i ta nejzevrubnější zpověď mrtvá a bez ovoce. Používej tedy dny své přípravy zvláště k častějšímu vzbuzování co nejsrdečnější lítosti nad jednotlivými hříchy, na které se při zpytování upamatuješ. Poněvadž se ale pravá, účinná lítost musí jevit i v skutcích kajícnosti, vzbuzuj zároveň i dobrá předsevzetí, která ale musí být jak jen možno určitá, např. jisté zlé navyklosti vykořenit, jistých příležitostí k hříchu se varovat, těch a jiných prostředků proti jistému pokušení použít apod.
Jsi-li tím a podobným způsobem náležitě připraven, pak nemeškej, nýbrž vstaň a jdi k Otci, který na tebe již z daleka hledí a s milosrdenstvím ti vychází vstříc.
Vyvol si dobrého, zkušeného zpovědníka, za nějž se sluší pomodlit i „Otčenáš“, aby jej Pán k tvému navedení a spasení ráčil osvítit. Vyvol si jistý den, jistou hodinu k své zpovědi, kdy bys sám měl čas, kdy by tě ale i zpovědník bez vyrušování mohl vyslyšet. Při velkém shonu zpovídajících se nebývá záhodno konat generální zpověď.[2]
A když přijde den a hodina tvého smíření s Bohem, tu se posilni slovem sv. Apoštola: „Aj nyní jest čas příjemný, aj nyní jest den spasení!“ A Pán praví: „V čas příjemný uslyšel jsem tebe, a v den spasení spomohl jsem tobě!“ – Chci tedy odvrhnouti skutky temnosti, a obléci se v odění světla.[3]
Jdi ve jménu Páně, doprovázen nejsvětější rodičkou, andělem strážcem a sv. patronem svým, uvrhni se k nohám Otce svého.
B. Jak se má zpověď sama co nejpřiměřeněji vykonat
1. Zpovídej se napřed z těch hříchů, kterých ses od své poslední zpovědi dopustil. Pak teprve začni svou životní zpověď. Udej zpovědníkovi příčinu, která tě k jejímu vykonání zvláště pohnula, taktéž i způsob, jakým ses k ní připravoval. Žádej pak jej o pomoc, o podporu.
2. Potom vyznej se hned z těch hříchů, které tě nejvíce rmoutí a souží a otevři zcela upřímně své srdce zpovědníkovi. On přišel k soudu milosti, nikoliv by zatracoval, nýbrž by na místě Božím vyhledal a spasil, co bylo ztraceno.
Ze svých přestupků se vyznej, jak se jen na ně upamatuješ a o nich se vyjádřit umíš. K něčemu dalšímu povinen nejsi. Zdrž se všeho zbytečného a obšírného vykládání, mluv počestně a skromně. Udávat jména spoluviníků je zakázáno.
3. Když ses dle svého nejlepšího vědomí a svědomí vyznal ze všech poklesků svého života, zahrň k tomu v tuto svou životní zpověď všechny neuvědomělé, patrně nepoznané, poněkud jen připomenuté hříchy. Od této chvíle obrať všecku svou pozornost pouze na poučení a napomenutí zpovědníkova a přijímej je ve své srdce se vší pokorou a ochotností.
4. Když konečně přijde blahoslavený okamžik tvého rozhřešení, vzbuzuj víru v Krista, díky jehož nekonečné zásluze tě Bůh přijímá na milost. Představ si nebe otevřené a Krista, jak obmývá tvé skvrny svou předrahou krví, obléká tě ve skvostné roucho spravedlnosti. Otec objímá své kající dítko, dobrý pastýř klade svou nalezenou ovečku na svá ramena, Duch sv. vylévá lásku v srdce činící pokání. Maria Panna a s ní všichni nebešťané se radují a plesají, raduje se a plesá též i tvůj zpovědník a s ním i ty, příteli můj, jenž nyní se slzou radosti a vděčnosti s žalmistou Páně v plesání zvoláš:
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a vše, co ve mně jest jeho svatému jménu.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, pamatuj na všecka dobrodiní jeho!
On ti odpouští všecka tvá provinění, uzdravuje všecky neduhy tvé.
Vysvobozuje život tvůj od záhuby, věnčí tě milostí a slitováním.
Slitovný a milostivý jest Hospodin, shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Ne dle hříchů našich činívá nám, aniž dle nepravostí našich nám odplácí.
Jako se slitovává nad dětmi otec, tak Pán nad těmi, kteří se ho bojí.
NÁSLEDUJÍCÍ DÍL: Zrcadlo zpovědní k zpytování svědomí
[1] Luk. 15, 18–20 .
[2] Je velmi radno se dle možnosti se zpovědníkem již dříve domluvit na nejpříhodnější době ke zpovědi.
[3] 2. Kor. 6, Řím. 13.
Sepsal Karel Fr. Průcha, rektor pražského arcibiskupského semináře. V Praze 1858. Jazykově upraveno redakcí KL.