Štítek: mše

Jak za časů sv. Bernarda byl mnich obětí Mše svaté z očistce vysvobozen

Za dob svatého Bernarda zemřel v Clairveaux řeholní bratr, jenž byl od Boha odsouzen k mukám očistcovým. Týž zjevil se jednomu ze starých kněží klášterních, a sdělil s ním, že je v očistci; i prosil ho důtklivě, aby kněží kláštera, v němž byl zemřel, nepřestávali za něho Mše svaté obětovati…

V knize „O slavných mužích z řádu cisterciáků“ dočítáme se následující, podivuhodné události:

Za dob svatého Bernarda zemřel v Clairveaux řeholní bratr, jenž byl od Boha odsouzen k mukám očistcovým. Týž zjevil se jednomu ze starých kněží klášterních, a sdělil s ním, že je v očistci; i prosil ho důtklivě, aby kněží kláštera, v němž byl zemřel, nepřestávali za něho Mše svaté obětovati. Po nějakém čase zjevil se zemřelý onomu knězi opět, a sice oslavou proměněný, a řekl: „Děkuji Pánu Bohu našemu, poněvadž nyní jsem již v blaženosti nebeské.“ Kněz se ho otázal: „Kterak jsi byl vysvobozen?“ Zemřelý odpověděl: „Pojď a viz!“ Po těchto slovech uvedl ho do klášterního kostela, ukázal mu, jak tam při všech oltářích kněží stáli a s největší nábožností Mše svaté sloužili, a pravil: „Viz, touto zbrojí milostí byl jsem z očistce vysvobozen. Mše svaté jsou vítěznou mocí milosrdenství Božího. Mše svatá jest onou jedinkou, ale převzácnou žertvou čili obětí smírnou, jež snímá hříchy světa. Pravím ti dle pravdy, že těmto zbraním milosti Boží, této moci milosrdenství Božího, této smírné oběti božského Spasitele naprosto nic odporovati nemůže, leč jedině srdce nekající.“ Když starý onen kněz opět k sobě přišel a toto zjevení bratřím klášterním byl vypravoval, naplnili se všichni novou horlivostí, aby vždy s tím větší nábožností i uctivostí nejsvětější oběť Mše svaté konali.

Výňatek z díla Marina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno  s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze. (Zvýraznění a nadpis redakce KL)

Podstata mše svaté a její důsledky pro život křesťana

Mše svatá denně zpřítomňuje oběť kalvárskou, která usmířila nebe se zemí. Mezi ní a Kalvarií je pouze ten rozdíl, že Beránek je obětován nekrvavě.
Je-li Mše svatá zpřítoňováním nejdůležitější události, která se kdy stala na naší zeměkouli, nemůžeme jí věnovati dosti své pozornosti.

Mše svatá svou krásou zapůsobí i na vlažného člověka

Mše svatá je naším nejvyšším úkonem náboženským. Proto mešní liturgie je tak důležitá pro život křesťanský.

I vlažný křesťan, jenž bez výslovné touhy po Svatém jde na Mši sv., získává bez zvláštního svého přičinění hojné milosti neviditelné i všemi smysly pociťované povznesení z prachu pozemského. Vidí-li krásná a bohatá roucha a pokorný postoj kněze u stupňů oltáře, zmocní se ho, třeba neuvědoměle, pocit úcty před Bohem a nutnosti připraviti se na tajemství, jež budou následovati. Když vidí, jak kněz čte Epištolu a Evangelium, prolétne mu hlavou myšlenka o svědectví, jež podávají o Božství texty Písma svatého. Když zvoní k proměňování, i když takový vlažný křesťan k tomu nepoklekne, vidí alespoň na skloněných hlavách druhých, že nastal nejposvátnější okamžik, v němž chléb a víno se proměňuje.

Misionáři všech světa dílů dovedou vyprávěti o tom, jakou božskou silou působí na pohany obřady Mše sv.

Jak teprve bude působiti mešní liturgie na křesťana, jenž ji studuje, jí se těší a jí rozumí!

Podstatou mše svaté je zpřítomnění oběti kalvárské

Mše svatá denně zpřítomňuje oběť kalvárskou, která usmířila nebe se zemí. Mezi ní a Kalvarií je pouze ten rozdíl, že Beránek je obětován nekrvavě. Stojí-li křesťan u stupňů oltáře, může ve své duši opakovat znova všecko, co pro něj učinil Vykupitel. Jedině tato oběť byla Boha hodna, neboť Jej nekonečným způsobem oslavuje.

Nedocenitelné bohatství, které nám poskytují mešní texty

Kolik myšlenek musí se vzbudit v srdci křesťana, jenž zbožně obcuje Mši svaté! Kánon mešní jest jejich nevysýchajícím zřídlem.

Misál se svými mešními formuláři je nejkrásnější a nejzajímavější meditační knihou. Introity, Kolekty, Epištoly, Evangelia, Tiché modlitby, modlitby k Přijímání a po Přijímání oživují v nás přelahodným způsobem víru, naději a lásku a dotýkají se nejjemnějších strun našich srdcí.

Mše svatá základem duchovního života

Dovedeme-li rozjímat Mši svatou, máme všecko, co pro duchovní svůj život potřebujeme. Není bezpečnější cesty tajemnými kraji duchovna nad cestu liturgie, zvláště pak liturgie mešní, kde vůdcem je Duch Svatý a kam se neodváží synové pekla, neboť Obětí novozákonní byli potřeni a zahnáni v pekelné končiny.

Kristus obnovuje ve mši svaté svůj život

Ve Mši svaté neviditelný Spasitel soustřeďuje všecka milostiplná tajemství svého života, utrpení i smrti. Proměňování při Mši jest jako druhé vtělení a zrození Syna Božího. Denně je znovu utvářen slovem kněze, kdykoliv řekne konsekrační formuli.

Za svého života na zemi Kristus procházel městy a vesnicemi, činil všem dobře, konal zázraky, rozmnožoval chleby. To dělá ještě dnes ve Mši. Ve Velebné Svátosti s námi obcuje, těší nás, povzbuzuje, poučuje, ať jsme velcí nebo malí, bohatí nebo chudí. Ba i zázrak rozmnožování chleba ustavičně zpřítomňuje.

Známe z Evangelia, kolik urážek, potup, výsměchu a pronásledování trpěl Ježíš od svých nepřátel. Trpěl jako tichý beránek. I ve Mši se Mu dostává stejné odměny za nekonečnou dobrotu: urážky, rouhání, posměch od bludařů, špatných věřících a bezbožníků.

Podle svatého Pavla kdykoliv jíme svatý chléb, zvěstujeme smrt Páně. Na oltáři je Kristus ve stavu obětiny a žádá od kněze, aby byl obětován.

Mše svatá bude naší největší útěchou, když si uvědomíme její význam

Je-li Mše svatá zpřítomňováním nejdůležitější události, která se kdy stala na naší zeměkouli, nemůžeme jí věnovati dosti své pozornosti.

Je-li Mše svatá otevřeným a stále tekoucím zřídlem nejvyšších Milostí, musíme po ní toužit s největší dychtivostí.

Otvírá-li se při Mši svaté Nebe a Velebnost Boží sestupuje při ní mezi nás, padněme na kolena s nejvyšší pokorou a uctivostí!

Slavena a velebena budiž láska Ježíšova, jež za nás denně obětuje Otci Tělo, Krev a duši Jeho Syna!

Veleben budiž Bůh, jenž nám poslal přesvatého Kněze podle řádu Melchisedechova, který za nás obětuje na všech místech a po všecky časy!

(Převzato z: P. Marian Schaller O.S.B.: Liturgie. Dědictví sv. Prokopa : Praha 1933. S církevním schválením. Mezititulky doplnila redakce KL.)

Mešní řád latinsko-česky

Kompletní mešní řád římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.

Kompletní mešní řád tradičního římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.

Barevná verze: Mešní řád (barevný).pdf. (slova, která pronáší kněz nahlas modře, odpovědi lidu červeně)

Černobílá verze: Mešní řád – (černobílý).pdf (odpovědi lidu tučně)

V mešním řádu je uvedena jen nejčastější nedělní preface. Zde jsou další: o svátcích a všedních dnech nemajících vlastní, adventní, vánoční, o Zjevení Páně, postní, o svatém Kříži, o Velikonocích, o Nanebevstoupení Páně, svatodušní, o nejsvětějším Srdci Páně, o Kristu-Králi, o Panně Marii, o sv. Josefu , o sv. Apoštolech , ve Mších za mrtvé.

V zájmu lepší přehlednosti jsou z mešního řádu vypuštěny také modlitby při okuřování obětin, které na většině mší neprobíhá. Pro zájemce jsou k dispozici zde: kadidlo

Jak na to?

Pokud máte možnost tisknout přímo na A5, bude tato volba asi nejjednodušší. Pokud chcete tisknout na A4, vypněte při tisku položku „automaticky zarovnat a vystředit“ a měřítko stránky zvolte „žádné“. Na jednom listě A5 má být naproti straně 1 dokumentu strana 2, naproti straně 3 strana 4 až naproti straně 15 strana 16. Poté na sebe listy poskládejte ve správném pořadí, sešijte, přeložte a brožurku ve formátu A6 máte hotovu.

Kdyby nastal jakýkoliv problém s výrobou či byste chtěli poslat mešní řád i v jiném formátu, kontaktujte nás na info@krasaliturgie.cz

Finanční příspěvek

Pokud se Vám mešní řád líbí, budeme velmi vděčni za jakékoliv finanční příspěvky na chod stránek a podporu katolické tradice, které zasílejte na účet č. 1905 1991 / 2010. Pán Bůh zaplať! Za všechny dárce je čas od času obětována mše svatá. Děkujeme.

Proměnlivé části na neděle a vybrané dny (latinsko-česky)

Proměnlivé části mše svaté (modlitby, čtení z Písma …) pro neděle a vybrané svátky v praktické verzi pro tisk (latinsko-česky). Vhodné jak pro kněze, kteří chtějí věřícím poskytnout texty ke mši, tak pro věřící, kteří nemají vlastní misálek.

Jak na to?

Natiskne se na A5 oboustranně na šířku a poté jednoduše uprostřed přeloží. Vznikne tak čtyřstránková A6. Není tedy potřeba cokoliv sešívat apod. Výjimečně jsou texty v některou neděli příliš dlouhé, a pak je potřeba použít dvou listů (viz např. Neděle první po Devítníku).

O jakýchkoliv nalezených chybách (zejména překlepech) nás prosím informujte na info@krasaliturgie.cz. Tam se obracejte i s jakýmikoliv dalšími problémy s texty (tiskem, výrobou, etc…).

Pokud byste chtěli nějakým způsobem vyjádřit své díky, můžete tak učinit prostřednictvím libovolného finančního příspěvku ve prospěch účtu č. 1905 1991 / 2010, který bude využit pro chod stránek. Pán Bůh zaplať!

Neděle a svátky závislé na liturgické době (Proprium de tempore)

Doba adventní

První neděle adventní .docx , .doc , .pdf

Druhá neděle adventní .docx , .doc , .pdf

Třetí neděle adventní .docx , .doc , .pdf

Pátek Suchých dnů v adventě .docx , .doc , .pdf

Čtvrtá neděle adventní .docx , .doc , .pdf

Svatvečer Narození Páně – Štědrý den .docx , .doc , .pdf

Doba vánoční

Hod Boží vánoční

První mše svatá – půlnoční .docx , .doc , .pdf

Druhá mše svatá – jitřní .docx, .doc , .pdf

Třetí mše svatá – jitřní .docx , .doc , .pdf

Neděle mezi oktávem vánočním .docx , .doc , .pdf

Sv. Štěpána, prvomučedníka (26. prosince) .docx , .doc , .pdf

6. den mezi oktávem vánočním (30. prosince) .docx , .doc , .pdf

7. den mezi oktávem vánočním (31. prosince) .docx , .doc , .pdf

Oktáv Narození Páně (Obřezání Páně – Nový rok) .docx , .doc , .pdf

Nejsvětějšího jména Ježíš .docx , .doc , .pdf

Zjevení Páně (6. ledna) .docx , .doc , .pdf

Po Zjevení Páně

Svaté Rodiny .docx , .doc , .pdf

Neděle druhá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf

Neděle třetí po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf

Neděle čtvrtá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf

Neděle pátá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf

Neděle šestá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf

Doba předpostní

Neděle Devítník .docx , .doc , .pdf

Neděle první po Devítníku .docx , .doc , .pdf

Neděle druhá po Devítníku .docx , .doc , .pdf

Doba postní

Popeleční středa – mše svatá .docx , .doc , .pdf

Popeleční středa – svěcení popelu .docx , .doc , .pdf

Pátek po Popeleční středě .docx , .doc , .pdf

Neděle první postní .docx , .doc , .pdf

Pátek Suchých dnů v postě .docx , .pdf

Neděle druhá postní .docx , .doc , .pdf

Neděle třetí postní .docx , .doc , .pdf

Pátek po třetí neděli postní .docx , .pdf

Neděle čtvrtá postní .docx , .doc , .pdf

Pátek po čtvrté neděli postní .docx , .pdf

Sobota po čtvrté neděli postní .docx , .doc , .pdf

Neděle pátá postní .docx , .doc , .pdf

Sobota po neděli Smrtelné .docx , .doc , .pdf

Neděle květná

Svěcení ratolestí + mše sv. včetně pašijí .docx , .pdf (dle misálu z r. 1952)

Svěcení ratolestí + mše sv. včetně pašijí .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Mše sv. (bez pašijí) .docx , .doc , .pdf Pašije zde: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Svaté triduum

Zelený čtvrtek

Mše svatá s umýváním nohou: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Mše svatá bez umývání nohou: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Veliký pátek: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Bílá sobota: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)

Doba velikonoční

Hod Boží velikonoční .docx , .doc , .pdf

Pátek velikonoční .docx , .doc , .pdf

Sobota velikonoční .docx , .doc , .pdf

Neděle první po Velikonocích .docx , .doc , .pdf

Neděle druhá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf

Neděle třetí po Velikonocích .docx , .doc , .pdf

Neděle čtvrtá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf

Neděle pátá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf

Nanebevstoupení Páně .docx , .doc , .pdf

Neděle po Nanebevstoupení Páně .docx , .doc , .pdf

Svatvečer Svatodušní (Mše svatá) .docx , .doc , .pdf

Hod Boží Svatodušní .docx , .doc , .pdf

Po Svatém Duchu

Svátek Nejsvětější Trojice .docx , .doc , .pdf

Slavnost Božího Těla .docx , .doc , .pdf

Neděle druhá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Nejsvětějšího Srdce Ježíšova .docx , .doc , .pdf

Neděle třetí po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle čtvrtá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle pátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle šestá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle sedmá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle osmá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle devátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle desátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle jedenáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle dvanáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle třináctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle čtrnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle patnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle šestnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle sedmnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle osmnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle devatenáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle dvacátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle dvacátá první po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle dvacátá druhá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Neděle dvacátá třetí po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

(Neděle 3., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )

(Neděle 4., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )

(Neděle 5., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )

(Neděle 6., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )

Neděle dvacátá čtvrtá a poslední po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf

Svátek Ježíše Krista-Krále (v poslední říjnovou neděli) .docx , .doc , .pdf

Svátky, slavnosti a další dny nezávislé na liturgické době, obřady mimo mši svatou (Proprium sanctorum)

16. ledna: Sv. Marcela, papeže a mučedníka .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

23. ledna: Sv. Rajmunda z Peñafortu, vyznavače .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

30. ledna: Sv. Martiny, panny a mučednice .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

2. února: Očišťování blahoslavené Panny Marie (Hromnice) .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

Obřady přede mší svatou .docx , .doc , .pdf

19. března: Sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, vyznavače .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

25. března: Zvěstování Panny Marie .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

17. dubna: Sv. Aniceta, papeže a mučedníka (T. P.) .docx , .doc , .pdf (Comm.)

24. dubna: Sv. Fidelia ze Sigmaringy, mučedníka (T. P.) .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

25. dubna: Sv. Marka, evangelisty .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

1. května: Sv. Josefa, dělníka, snoubence bl. Panny Marie, vyznavače (T. P.) .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

12. května: Výročí posvěcení metropolitního chrámu sv. Víta (T. P.) .docx , .doc , .pdf (v pražské arcidiecézi I. třídy)

15. května: Sv. Jana Křtitele de la Salle, vyznavače (T. P.) .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

16. května: Sv. Jana Nepomuckého .docx , .doc , .pdf (Preface k sv. Janu Nepomuckému: .docx , .doc , .pdf ) (v pražské církevní provincii I. třídy, v olomoucké II. třídy)

5. června: Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka .docx , .pdf (III. třídy)

24. června: Narození sv. Jana Křtitele .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

29. června: Svatých Apoštolů Petra a Pavla .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

1. července: Nejdrahocennější Krve Pána našeho Ježíše Krista .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

2. července: Navštívení Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

5. července: Sv. Cyrila a Metoděje v pražské církevní provincii .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

16. července: Svátek blahoslavené Panny Marie Karmelské .doc , .pdf (Comm.)

5. srpna: Posvěcení chrámu Panny Marie Sněžné .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

6. srpna: Proměnění Pána našeho Ježíše Krista .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

14. srpna: Svatvečer Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

15. srpna: Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

22. srpna: Neposkvrněného Srdce blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

votivní mše: .docx , .doc , .pdf

28. srpna: Sv. Augustina, biskupa, vyznavače a Učitele Církve .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

8. září: Narození blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

12. září: Jména Panny Marie .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

14. září: Povýšení sv. Kříže .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

15. září: Sedmibolestné Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

28. září: Sv. Václava, vévody, mučedníka, patrona českého .docx , .doc , .pdf (v našich zemích I. třídy)

29. září: Svátek sv. Michaela Archanděla .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

7. října: Panny Marie Růžencové .docx , .doc , .pdf (II. třídy)

9. října: Sv. Jana Leonardi, vyznavače .docx , .pdf (III. třídy)

16. října: Sv. Hedviky, vdovy, vévodkyně .docx , .pdf (III. třídy)

17. října: Sv. Markety Marie Alacoque .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

24. října: Sv. Rafaela Archanděla .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

31. října v pražské církevní provincii: Sv. Wolfganga .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

1. listopadu: Slavnost Všech Svatých .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

2. listopadu: Památka všech věrných zemřelých (I. třídy)

První mše svatá: .docx , .doc , .pdf

Druhá mše svatá: .docx , .doc , .pdf

Třetí mše svatá: .docx , .doc , .pdf

13. listopadu: Sv. Didaka, vyznavače .docx , .pdf (III. třídy)

14. listopadu: Sv. Josafata .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

21. listopadu: Obětování blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (III. třídy)

27. listopadu: Přenesení ostatků sv. Ludmily (pražská církevní provincie) .docx , .pdf (III. třídy)

8. prosince: Neposkvrněného Početí blahoslavené Panny Marie: .docx , .doc , .pdf (I. třídy)

Votivní mše sv. a mše při různých příležitostech

Votivní mše sv. k nejsv. Srdci Ježíšovu v době velikonoční: .docx , .doc , .pdf

Společná mše posvěcení chrámu (Terribilis):

Během roku: .docx , .doc , .pdf

V době velikonoční: .docx , .doc , .pdf

Mše sv. v sobotu ke cti nejblahoslavenější Panny Marie

Od svátku nejsv. Trojice do soboty před první nedělí adventní: .docx , .doc , .pdf

Mše za ženicha a nevěstu: .docx , .doc , .pdf

Missae pro aliquibus locis

Blahoslavené Marie Panny Prostřednice všech milostí (T. P.): .docx , .doc , .pdf

________________________________________

Autoři Krásy liturgie tímto upřímně děkují autorům přepisů ze Schallerova misálu.

Ochotné duše s vlastním misálkem, které by chtěly pomoci s přepisováním, nechť se ozvou na info@krasaliturgie.cz a dostanou jednoduché instrukce, jak pomoci.

Liturgická náčiní a jejich význam

Při mši svaté se používá nejrůznějších předmětů. U některých z nich je nám samozřejmý jejich praktický význam, u některých pak méně. Nicméně jak je v katolické liturgii zvykem, každý z těchto předmětů má i význam skrytý, který si pouhým zběžným pohledem neuvědomíme. Seznámení s těmito významy nám může pomoci v hlubší a nábožnější účasti na mši svaté, neboť každý tento předmět nás upomíná na některou z pravd naší víry či evangelní událost.

Kalich (calix) symbolizuje Ježíšův hrob a upomíná nás také na kalich hořkého utrpení, který za nás Spasitel musel vypít. Nepochybujeme o tom, že již apoštolové pro nejsvětější Oběť užívali nejdrahocennějších nádob, kterých si mohli opatřit. Dokonce i za dob největšího pronásledování křesťané používali pro mši kalichy zlaté a stříbrné. Když však nastaly časy velké bídy, neváhali je prodat a z výtěžku obdarovávat hladovějící. V těchto dobách je zaznamenáno používání kalichů ze dřeva, skla, kamene nebo mramoru. Tehdy však, jak praví jeden církevní sněm, pro takovou vroucnost a lásku byli ze zlata sami kněží, i když kalichy byly dřevěné.

Kalich stojící na korporálu, zakrytý pallou.

Palla je látka natažená na pevnou čtyřhrannou tabulku, kterou se kalich přikrývá. Tím nám má připomínat čtyřhranný kámen, kterým byl přikryt hrob Páně. Zároveň palla plní i praktickou funkci, kdy zabraňuje tomu, aby do vína, které bude proměněno v Krev Krista, popř. pak do Krve samotné, nespadly nějaké nečistoty či hmyz. Palla v dnešní podobě se vyvinula z korporálu – viz níže.

Patena (otevřená mísa) je doplňkem kalicha a klade se na ní sv. Hostie. Připomíná misku s mastmi, kterými bylo pomázáno mrtvé Tělo Páně. V prvních dobách bývaly pateny velkých rozměrů, neboť do nich jáhni sbírali chléb od věřících, který přinesli k proměňování. Paten bylo na oltáři někdy i několik. Postupně se tyto pateny stále prohlubovaly, až dosáhly podoby dnešních ciborií. Kněz pak měl pro sebe jen jednu malou patenu. V současné době se pro větší množství lidí, kteří přistupují k sv. přijímání, používají opět i hlubší pateny.

Korporál (corporale) od latinského corpus – tělo je bílá lněná látka čtvercového tvaru, jenž se rozprostírá na oltáři a staví se na ni kalich, popř. i patena a ciborium. Dříve (v tradičním ritu i dnes) se na něj při mši pokládala i proměněná Hostie. Připomíná roucho, do kterého bylo zabaleno Tělo Páně před svým uložením do hrobu. Korporál byl původně mnohem větších rozměrů a pokrýval celý oltář, jeho cíp pak sloužil k zakrytí kalicha. Před obětováním jej na oltář rozkládal jáhen. Když se pak oltáře začaly zahalovat lněnými plátny již předem, korporál se postupně zmenšoval. Dnešní rozměry má již od středověku. K zakrývání kalicha se pak od 12. století začala užívat druhá složená látka, která se postupně vyvinula v podobu dnešní pally.

Červená bursa s korporálem uvnitř.

Bursa (kapsa) je pouzdro čtvercového tvaru, do kterého se vkládá složený korporál.V burse pak kněz korporál k oltáři na začátku mše přináší, vyndá jej, rozloží a postaví na něj kalich. Bursa má podobný smysl jako velum (viz níže) či conopeum (rouška ve svatostánku). Všechny mají zakrývat předměty před neuctivými pohledy. Je tím zdůrazněna posvátnost předmětů, které přicházejí do přímého kontaktu s Tělem či Krví Krista. Ve středověku se místo bursy používaly někdy zvláštní nízké skříňky.

Purificatorium je malý šáteček, který slouží k utírání úst a vysušení kalicha po přijetí Krve Páně a po vyčištění vodou. Připomíná roucha, jimiž bylo osušeno mrtvé Tělo Páně. Začalo se používat od 16. století.

Kalich na korporálu zakrytý velem.

Velum (rouška, pláštík, závoj) je hedvábná pokrývka, kterou se zakrývá celý kalich. Připomíná oponu v jerusalémském chrámě, která se při smrti Páně roztrhla od svrchu až dolů. Kalich je velem při mši zakryt od začátku až do obětování a poté opět po purifikaci až do konce. Až do 16. století se kalich k oltáři nosil v jakémsi sáčku a až poté býval přikrýván zvláštní rouškou. Jak velum, tak i palla a bursa se používají vždy v příslušné liturgické barvě daného dne.

Konvičky (urceoli, amae, amulae, ampullae) jsou určeny pro přechovávání vína a vody potřebných ke mši svaté. Staví se na talířek (pervicula), který slouží k mytí rukou. Dvě konvičky připomínají dvě nádoby, které byly při umučení Páně naplněny octem a žlučí.

Výrazem úcty k Tělu a Krvi Páně je i zvláštní péče o liturgické předměty, které s nimi přicházejí přímo do styku. Všech těchto předmětů: kalicha, pateny, korporálu a purificatoria se směly dotýkat jen osoby, které již obdržely alespoň podjáhenské svěcení (první z tzv. vyšších svěcení, poté následuje již svěcení jáhenské a kněžské). Ani čtyři nižší svěcení pro tuto službu ještě nestačila. Kromě toho musel být každý kalich a patena před svým používáním posvěcen  od biskupa.

Bursy různých barev.
Kalich, v kterém je vloženo purificatorium a na něm patena s hostií. Navrch se ještě položí palla a celý kalich se zakryje velem.
Takto připravený kalich si kněz přináší v průvodu na mši svatou. Navrchu je položena bursa, v které je korporál. Přes ní je pak ještě nazpět přeložen okraj vela.

Svatý Jan z Fakunda a zjevení, kterých se mu během Mše svaté dostávalo

„Věř mi, že náš kněz Jan proto tak dlouho Mši svatou slouží, že mu Bůh při ní ona veliká tajemství zjevuje, jež se mezi Mší svatou dějí a jež tak vznešená jsou, že žádný rozum lidský s to není, jich pochopiti. O těchto tajemstvích sdělil se mnou tak vznešené věci, že jsem posvátnou hrůzou jat, téměř bez sebe byl.“

V životopisu svatého Jana z Fakunda, jenž byl zbožným mnichem řádu svatého Augustina, dočítáme se, že nikdy neopominul Mši svatou obětovati; každého rána ji sloužil velmi záhy, poněvadž tolik po tom toužil i horlil, aby mohl Krista Pána obětovati i přijmouti, že mu nebylo lze na pozdější dobu čekati.

Čítal však Mši svatou tolik zvolna, že mu mešní sluhové od oltáře někdy utekli a posléze mu ani žádný přisluhovati nechtěl. Když tedy svého představeného žádal, aby bratřím přikázal, aby mu při Mši svaté přisluhovali, odpověděl mu onen s nevolí: „Proč sloužíte Mši svatou tolik zvolna, tak že se na vás bratří mrzí? Proto vám poroučím, abyste ode dneška Mši svatou právě tak sloužil, jako kněží ostatní.“

Rozkaz tento přišel nábožnému knězi tomu za těžko: ale řídil se jím přece po několik dnů. Potom však padl představenému k nohám a prosil ho, aby rozkaz odvolal. Ten řekl: „Nemohu, poněvadž svými dlouhými mšemi bratry mnoho sužujete.“ Světec však odvětil. „Z jistých příčin nemohu Mše svaté rychleji sloužiti.“ Představený chtěl tyto příčiny zvěděti; ale svatý Jan nechtěl mu jich oznámiti jinak, leč ve svaté zpovědi. Když se tak stalo, nařídil představený bratřím, aby Janovi při Mši svaté posluhovali, byť ji i ještě déle sloužil.

Potom však chtěje tajemství Janovo i s jinými sděliti, prosil ho za svolení k tomu. A když Jan svolil, řekl představený jistému knězi, jemuž důvěřoval: „Věř mi, že náš kněz Jan proto tak dlouho Mši svatou slouží, že mu Bůh při ní ona veliká tajemství zjevuje, jež se mezi Mší svatou dějí a jež tak vznešená jsou, že žádný rozum lidský s to není, jich pochopiti. O těchto tajemstvích sdělil se mnou tak vznešené věci, že jsem posvátnou hrůzou jat, téměř bez sebe byl. Věř mi na jisto, že se Kristus Pán knězi tomu viditelně zjevuje, s ním laskavě rozmlouvá, jemu svých pět ran ukazuje a z nich tolik lesku na toho svatého muže vylévá a jej na těle i na duši tolik občerstvuje, že by i bez pokrmu i nápoje živ býti mohl. Kněz Jan vídá také Tělo Páně jako skvoucí slunce a poznává jeho neskonalou oslavu i krásu. Ba, on vídá také takové vznešené věci nebeské, kterých žádný člověk nemůže vystihnouti ani vysloviti. Když jsem na základě zjevení, knězi Janovi učiněných uvážil, jak velikých, ba skoro neskonalých dobrodiní se nám lidem skrze sloužení Mše svaté, anebo i skrze nábožnou účast dostává, pevně jsem si umínil, že toho dobrovolně nikdy neopominu, denně buď Mši svatou sloužiti anebo aspoň od jiných sloužené účasten býti, jakož i jiných k tomuto dílu přesvátému pobízeti.“

Výňatek z díla Martina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno  s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze. (Zvýraznění a nadpis redakce KL)

Nejzákladnější vědomosti o tradiční mši svaté

Odpovědi na nejzákladnější otázky týkající se tradiční mše svaté (Co to je tradiční mše svatá a jak se ještě nazývá? Nezrušil tradiční mši svatou druhý vatikánský koncil? Proč ji sloužit ještě dnes ve 21. století? …)

Co to je tradiční mše svatá a jak se ještě nazývá?

Tradiční mše svatá je jedno z označení používaných pro ten způsob slavení mše svaté v západní církvi, který předcházel tzv. liturgické reformě (ve skutečnosti spíše deformaci), která proběhla v 70. letech 20. století. Můžeme se též setkat s označeními jako „tridentská mše“, „gregoriánská mše“, „mše Pia V.“, „mše podle misálu bl. Jana XXIII.“ či „mimořádná forma římského ritu“. Každý z těchto výrazu označuje tentýž způsob slavení mše svaté a vztahuje se určitým způsobem k její historii. Žádný z nich však není úplně vystihující.

Proč  „gregoriánská“?

Poslední větší změny v uspořádání tradiční mše svaté proběhly za papeže sv. Řehoře Velikého († 604), zejména mešní kánon (hlavní část mše svaté, do které spadá i proměňování) zůstal od té doby beze změn. Z toho důvodu označení „gregoriánská mše“. Papež Řehoř Veliký však upravoval a dále rozvinul způsob slavení mše římského ritu, jejíž kořeny sahají až k sv. Petru a Pavlu, kteří působili v Římě. Svatému Petru je tradičně připisováno i zformulování části kánonu.

Proč  „tridentská mše“ či „mše Pia V.“?

Významným milníkem v historii liturgie v západním světě byl tridentský koncil a s ním související sjednocení způsobu slavení mše svaté v západní církvi, aby se tak zabránilo vměšování heterodoxních prvků pod vlivem protestantismu do mše svaté. V tehdejší církvi existovalo velké množství různých způsobů slavení mše svaté, které se od sebe více či méně lišily. Z toho vznikly jak problémy praktické, tak i nebezpečí svévolného zavádění heretických myšlenek do mše svaté. Proto papež sv. Pius V. po tridentském koncilu západní liturgii sjednotil po vzoru liturgie římské. Jako povolené pak ještě ponechal rity starší 200 let (např. dominikánský ritus). Z toho důvodu označení mše Pia V. Přitom je však stále mít na paměti, že tradiční mše svatá není nějakým novým umělým konstruktem tridentského koncilu či Pia V. Ten se postaral pouze o kodifikování a závazné všeobecné zavedení způsobu slavení, který byl přítomen již mnoho staletí.

Proč  „mše podle misálu Jana XXIII.“?

Toto označení je pravděpodobně  nejpřesnější, avšak neprakticky dlouhé, a proto ne tolik používané. Jeho důvod je prostý. Misál pro sloužení tradiční mše svaté byl v průběhu času různými papeži s některými úpravami nově vydáván. Poslední vydání, podle kterého se většinou slouží tradiční mše svatá dnes, pochází z roku 1962 od papeže Jana XXIII.

Proč  „mimořádná forma římského ritu“?

Termín „mimořádná forma“  je nejnovějším označením. Zavedl jej papež Benedikt XVI. ve svém motu proprio Summorum pontificum z roku 2007. Tímto dokumentem uvolnil papež oficiálně tradiční mši svatou kněžím k obecnému užívání, aniž by museli požádat o dovolení svého biskupa, jak tomu bylo dříve. Jako hlavní způsob slavení liturgie v západní církvi však výslovně ponechal ten, který vznikl v 70. letech 20. století, nazývaný též Novus Ordo Missae. Tento nejnovější způsob slavení pak taktéž považuje za součást římského ritu. Aby pak dva způsoby slavení odlišil, navrhl papež užívat označení „řádná forma římského ritu“ pro Novus Ordo Missae a „mimořádná forma římského ritu“ pro tradiční mši svatou.

Nezrušil tradiční  mši svatou druhý vatikánský  koncil?

Nikoliv. Otcové na druhém vatikánském koncilu neměli v úmyslu tradiční mši svatou zrušit či nahradit jinou a nebylo to ani možné. V dokumentech koncilu jsou pouze formulovány různé návrhy na její úpravu a přizpůsobení. Jediným misálem vydaným během koncilu je misál Jana XXIII., podle kterého se tradiční mše svatá slouží i dnes. Koncil sám žádný nový misál ani způsob slavení nezavedl. Kromě toho v samotné konstituci o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium se přímo praví: „Posvátný sněm, věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo a stejnou úctu a že chce, aby byly v budoucnu zachovány a všemožně podporovány.“ (SC 4)

Nebyla však tradiční  mše svatá nahrazena a zrušena liturgickou reformou za Pavla VI.?

Nikoliv. Vydáním nového mešního řádu za pontifikátu papeže Pavla VI. nedošlo k žádnému výslovnému zrušení či zákazu sloužení tradiční mše svaté. Že tradiční mše svatá nebyla nikdy zrušena potvrzuje i výslovně Benedikt XVI. v Summorum pontificum. Říká dokonce, že staršímu způsobu slavení se má prokazovat úcta pro jeho ctihodnost a starobylost. V dopise biskupům k vydání Summorum pontificum pak ještě píše: „Co bylo posvátné pro předcházející generace, zůstává posvátným a velkým i pro nás, a nemůže být znenadání zcela zakázáno nebo dokonce pokládáno za škodlivé.“ V římskokatolické církvi navíc existují i různá kněžská uskupení schválená apoštolským stolcem, která si zachovala výhradně starší formu slavení liturgie. Jedná se např. o Kněžské bratrstvo sv. Petra, Institut Krista Krále, Institut Dobrého Pastýře a další.

Proč ale tradiční mši svatou sloužit ještě dnes ve 21. století?

V Katechismu katolické církve se praví: „Kristovo tajemství je tak nevyčerpatelně bohaté, že žádná liturgická tradice je nemůže beze zbytku vyjádřit.“ (KKC 1201) Tradiční mše svatá je jedním ze způsobů, jak do Kristova tajemství pronikat. Úchvatným způsobem vyjadřuje všechny pravdy katolické víry. Na ní vyrostly nesčetné zástupy světců mnoha staletí, kteří k ní měli velkou úctu a zanechali nám taktéž množství textů k jejímu hlubšímu prožívání a pochopení. Byla by škoda nedocenitelného daru, který se v tomto dědictví nachází, nevyužít. Pokud měla tradiční mše svatá co říct tolika generacím, může stejně tak promlouvat i k nám.

Pro své pokorné uspořádání, s chvílemi tiché modlitby, je ideálním místem ztišení a setkání s Bohem pro dnešního člověka zaplaveného ruchem a spěchem světa.

Zpočátku pro nás může být tradiční mše svatá poněkud náročnější. Zkušenost však praví, že když se s ní člověk hlouběji seznámí a pronikne do ní, přinese mu hojné plody, pro které stálo za to počáteční obtíže překonat.

Není  tradiční mše svatá jen záležitostí  pro staré lidi, kteří nejsou ochotni reagovat na změny doby?

Mnoho lidí, kteří v dnešní době přijdou na tradiční mši svatou, bývá překvapeno, kolik se jí účastní mladých lidí a rodin. Benedikt XVI. v již výše zmiňovaném dopise biskupům píše: „Záhy po 2. vatikánském koncilu se dalo předpokládat, že používání Misálu z roku 1962 bude žádat pouze starší generace, která s ním vyrostla. Mezitím se však jasně ukázalo, že také mladé osoby objevují tuto liturgickou formu, cítí se jí přitahováni a nalézají v ní formu, jež je jim vlastní při setkání s Tajemstvím Nejsvětější Eucharistie.“ To je jasně potvrzeno i naplněnými semináři v kněžských společenstvích, která slouží výhradně podle staršího způsobu slavení. V roce 2008 byla např. ve Francii celá třetina všech seminaristů v těchto skupinách, ačkoliv poměr lidí navštěvujících tradiční mši svatou oproti těm, kteří navštěvují Novus Ordo, je zanedbatelný.

Kardinál Ratzinger (Benedikt XVI.) jde sloužit tradiční Mši svatou
Kardinál Ratzinger (Benedikt XVI.) jde sloužit tradiční mši svatou

Slouží v dnešní době tradiční mši svatou i nějaký biskup?

Po druhém vatikánském koncilu sloužilo tradiční mši svatou mnoho biskupů či dokonce kardinálů, mezi nimi i kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Od vydání Summorum pontificum v roce 2007 sloužilo tradiční mši svatou dokonce již dohromady 138 biskupů a kardinálů. V roce 2009 se mezi ně zařadil i český litoměřický biskup Jan Baxant. Tradiční mše svatá je každé ráno sloužena i v bazilice sv. Petra v Římě. V říjnu 2009 ji tam v rámci zakončení římské konference o Summorum pontificum sloužil dokonce i arcibiskup Raymond Burke – prefekt Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury.

Máte jinou otázku? Pošlete nám ji a my se pokusíme zveřejnit odpověď.

[contact-form 1 „Kontaktní formulář 1“]

Latina při liturgii

Jaké jsou důvody k liturgickému užívání latinského jazyka? Nebrání latina aktivní účasti věřících? Nezrušil používání latiny II. vatikánský koncil?
Odpovědi na tyto a další důležité otázky se vám pokusí zprostředkovat tento článek.

Jaké jsou důvody k užívání latinského jazyka?

Užívání latiny při mši svaté v západním ritu je vhodné z vícera důvodů:

  1. Vyjadřuje jednotu Církve, a to jak prostorovou, tak časovou. Nejen, že se společným jazykem mohou modlit katolíci mnoha národů žijicích po celém světě, ale zvláštním způsobem se tak napojujeme i na generace statisíců světců a mučedníků všech staletí, kteří sloužili mše a pronášeli modlitby stejnými slovy jako my. Společný kultovní jazyk je také ozvěnou letničního zázraku – babylonský trest je tak v Církvi překonán. Ač ve světě mluvíme různými jazyky, při tom nejpodstatnějším a nejvznešenějším úkonu se můžeme společně spojit v jedné posvátné řeči. Jednota je vyjádřena i tím, že latina je jazykem mrtvým, a tak se jí musí všechny národy učit. Nepodněcuje tedy mezi nimi k žárlivosti.
  2. Latinský jazyk nás taktéž upozorňuje na posvátno, které je v liturgických úkonech obsažené. Slouží tak jako jakýsi závoj, který nám připomíná, že do tajemství toho, co se při mši svaté odehrává, nemůžeme nikdy úplně proniknout. Přitom nás však chce do těchto tajemství stále hlouběji uvádět. Zabraňuje nebezpečí, že získáme pocit, jako bychom všemu již rozuměli, přičemž ovšem zůstáváme pouze na povrchu slov. Zvláštní liturgický jazyk nás nabádá k porozumění stále nitěrnějšímu.
  3. Potřeba nějakého posvátného jazyka pro náboženské úkony, který by byl vyňat s běžného používání, není vlastní věcí pouze křesťanů, ale týká se všech lidí. Je to snaha zabránit směšování posvátného s profánním. K tomu nám dal příklad i sám Ježíš, neboť i on se žalmy modlil v tehdy běžnému člověku nesrozumitelné hebrejštině, namísto aramejštiny. Z toho důvodu když na kříži opakuje zvolání žalmistovo: „Eli, Eli, lema sabachtani“ (Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil), okolostojící se mylně domnívají, že volá Eliáše.
  4. Latina má i tu nespornou výhodu, že je již jazykem, který se nadále nevyvíjí. To má jednak aspekt praktický, neboť liturgické texty není potřeba neustále měnit s tím, jak se mění řeči, které lidé používají. Kromě toho však tato její neměnnost skvěle umožňuje vyjádřit v jednotných formulacích neměnné pravdy katolické víry. A tak ještě dnes při liturgii používáme stejná slova jako první římští papežové a velcí světci a mučedníci všech staletí. Zpíváme tytéž melodie, které uspořádal sv. papež Řehoř Veliký († 604) a které uchvacují lidského ducha po tolik staletí.

Není ale latina pro věřícího spíše překážkou v modlitbě a aktivní účasti?

U modliteb, které kněz při mši svaté pronáší potichu, může být věřícím jedno, v jakém jsou jazyce. V těch chvílích se může každý modlit v duchu soukromě svým mateřským jazykem a tím se s knězem v přinášení nejsvětější oběti hluboce spojit. K tomu, jakým způsobem se při kterých částech mše svaté modlit, existují i mnohá doporučení světců a učitelů duchovního života (Viz např. doporučení od sv. Františka Saleského). Kromě toho však existují překlady misálu téměř do všech jazyků, a tak si věřící může latinské texty, včetně těch, které kněz pronáší potichu, přečíst i v mateřštině. Základní latinské modlitby a odpovědi se každý věřící brzy naučí, zvlášť, když důvody pro latinský jazyk jsou tak závažné. Pouhá pohodlnost je proti nim bezvýznamná. Aktivní účast věřících je v tradiční římské liturgii hluboce zakořeněna. Jedná se však o účast velmi vnitřní, kdy se ve chvílích ticha všichni v síle vlastního křtu společně spojují v modlitbě s knězem a každý tak přednáší Bohu i všechny své úmysly, které za nás svému Otci přednáší sám Kristus přítomný ve mši svaté.

A co liturgická čtení?

V misálcích jsou přeložena i liturgická čtení na jednotlivé dny. Kromě toho pro čtení z Písma sv. je podle misálu Jana XXIII. povoleno národního jazyka užít. Avšak ani tak se nevyvarujeme nepříjemnostem, které nám způsobuje měnící se jazyk, a tedy stálá potřeba nových překladů Písma, které je velmi náročné a nákladné kvalitně zpracovat.

Co se ještě staví proti užití národních jazyků pro celou mši?

Když uvážíme, že pro sloužení mše v národních jazycích musí být originální latinský misál přeložen do stovek jazyků, je pro Církev velmi obtížné obstarat, aby tyto překlady byly originálu a katolické víře vždy věrné a bez chyb. Jednotný latinský misál tak chrání i jednotu a čistotu víry. Zachování této jednoty víry bylo i důvodem, proč se v historii počet povolených způsobů slavení redukoval a unifikoval. Přirozeným se pak stalo, že Západ za svůj vzor vzal liturgii římskou, která sahá až k sv. Petru a Pavlovi.

Nezrušil používání latiny II. vatikánský koncil?

Nikoliv. V odstavci 36 konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium se výslovně praví, že užívání latinského jazyka má být zachováno. Doporučuje se však možnost poskytnutí více místa národnímu jazyku ve čteních z Písma, zpěvech a některých modlitbách. Čtení v národních jazycích umožnil již zmiňovaný misál Jana XXIII. z roku 1962, který je zároveň jediným misálem vydaným během II. vatikánského koncilu. Stejně tak se v dokumentu praví, že věřící mají být naučeni latinským odpovědím a schopni zazpívat v gregoriánském zpěvu části mše, které jim přísluší.

Máte jinou otázku? Pošlete nám ji a my se pokusíme zveřejnit odpověď.

[contact-form 1 „Kontaktní formulář 1“]

Nádhera v liturgii

Milujeme-li Boha, odevzdáváme se Mu celí, duší i tělem. Láska neměří a neváží, proto se také neptá, jak daleko jdou její povinnosti. Ty jsou naprosté a bez výhrady. Pro Boha není nic dostatečně velké, krásné, vzácné. Jemu patří všecka nádhera na nebi i na zemi.
Bůh nám daroval krásu této země, abychom jí používali. Nemůže však být lepšího použití, než když se tato nádhera přinese opět na počest Boha, když se jí použije v bohoslužbě.

Milujeme-li Boha, odevzdáváme se Mu celí, duší i tělem. Láska neměří a neváží, proto se také neptá, jak daleko jdou její povinnosti. Ty jsou naprosté a bez výhrady. Pro Boha není nic dostatečně velké, krásné, vzácné. Jemu patří všecka nádhera na nebi i na zemi.

Bůh nám daroval krásu této země, abychom jí používali. Nemůže však být lepšího použití, než když se tato nádhera přinese opět na počest Boha, když se jí použije v bohoslužbě.

Pánu Bohu patří to nejlepší

Jest zcela přirozeno, že člověk chce i svaté místo, na němž přináší svou oběť, co nejdůstojněji připravit, že oděv nebo předměty, jichž při ní používá, vyjadřují jeho nezměrnou úctu k Božství. Čím větší láska a úcta, tím horoucnější snaha přinésti miláčkovi své duše všecko dosažitelné. Zevní krása má vysloviti vnitřní pocity náboženské, má býti illustrací nevyslovitelného, jež se odehrává v duši člověka.

Jaké hranice můžeme postaviti člověku, když nic není schopno vyjádřiti dostatečně poměr tvora k Bohu? „Quantum potes, tantum aude, quia maior omni laude, nec laudare sufficis –“ (Jak jen můžeš, tak se snaž, neboť je třeba větší chvály, než na kterou stačíš. Ze sekvence Lauda Sion Salvatorem k Božímu Tělu od sv. Tomáše Akvinského, pozn. kl)

Čistota a pořádek v kostele je základ

Základním požadavkem a zevním výrazem této touhy obětovati Bohu všecko – jest čistota a pořádek. I nejchudší venkovský kostelík může a má použíti těchto výrazů úcty před Božstvím, tohoto podkladu pro všechnu ostatní nádheru.

Nad to pak jsme povinni ze své lásky k Bohu podle svých možností dále rozvíjeti nádheru v kostele a obřadech.

Krása a nádhera vždy byla nezbytným atributem liturgie

Ve Starém zákoně opět sám Hospodin, jenž vychovával svůj vyvolený lid, dal přesné rozkazy k výzdobě stánku a chrámu. Poručil sem snésti to nejdrahocennější, co tehdejší svět znal: zlato, stříbro, bronz, barvy hyacintové a purpurové, šarlat dvakrát barvený, jemné plátno, vzácné vonné koření atd.

Ježíš Kristus žádným slovem nevytýkal nádheru jerusalemského chrámu a jeho obřadu. Naopak horšil se nad tím, co místo Boží znesvěcovalo.

Jistě, že i Apoštolé slavili božská tajemství s největší možnou důstojností a nádherou. Vidíme tak ve Zjevení sv. Jana, jenž tam líčí nádhernou liturgii. Představuje nám shromáždění, jemuž předsedá na trůnu velekněz, obklopen jsa dvaceti čtyřmi starci nebo kněžími. Oblečeni jsou v roucha kněžská, v bílý šat, pásy, koruny na hlavách. Je líčen oltář a různá nářadí bohoslužebná, svícny, kadidelnice, zapečetěná kniha. Mluví se zde o hymnech a zpěvích; o prameni, jenž dává život. Před trůnem a uprostřed kněží je obětovaný beránek, jemuž se vzdávají božské pocty. Anděl přináší Bohu vonný zápal, jenž má představovat svaté a věřící.

Toto místo ve Zjevení sv. Jana líčí veškerou nádheru bohoslužebných obřadů, ať už přenesených s nebe nebo do nebe.

První chudí křesťané nemohli ovšem rozvinouti zvláštní nádheru bohoslužebnou, zvláště pak ne za dob pronásledování, kdy se musili ukrývat. Avšak i katakomby prozrazují přirozenou snahu o krásu místa bohu zasvěceného a všeho, co se vztahuje na Nebe.

Když pak mocní a bohatí počali skláněti své hlavy před křížem, považovali za svou povinnost a čest přispěti hojně na výzdobu chrámu a bohoslužeb. Oltáře se stavěly ze vzácného mramoru, svícny a lampy z drahocenného kovu je obklopovaly. Stěny kostelů byly ověšeny těžkými látkami a tkanými koberci. Kněží byli oblékáni v bohatá roucha. Chrámy samy udivovaly svou rozlehlostí a krásou stavby.

Nádhera, lesk a vznešenost mají i své odpůrce

Nádehra a lesk, uplatňovaný v náboženském kultu, bývají pohoršením pro lidi, kteří si neuvědomují, čím jsou povinni Bohu. Ukazují na chudobu Bohočlověka.

Ještě dnes, kdy lidstvo již dávno mohlo poznati poslání Syna Božího ve světě, dovedlo by mu odepříti s Betlehemiťany střechu nad hlavou a teplo síně. Ještě dnes by mu ponechali jenom místo v chlévě a přikryli jej slamou.

Jako druzí Jidášové ptají se, když na počest Boha se vylévá drahá mast: „K čemu tato ztráta? Vždyť by se to mohlo rozdat chudým!“

Jim se zdá všecko, co se činí z lásky k Bohu, zbytečným vydáním. Nic se však nerozmýšlejí vydávat velké sumy k stavění zábavních místností a divadel, které kazí mravy a čistotu rodinného i veřejného života. Jenom divadlo katolické liturgie se jim zdá příliš a zbytečně drahým.

Za to, že Kristus přišel nás naučit odpoutávat se od vzedejších statků a milovat chudé, chtěli bychom si všecko zlato ponechat pro sebe a nedat Mu z toho ničeho?

Protože Kristus z lásky k nám neměl zde na světě, kde by hlavy složil, ačkoliv ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, chtěli bychom Jej i dnes ještě takto hostiti?

Nebylo by největším bídáctvím využíti těchto důkazů Jeho lásky proti Němu samému?

Nádhera liturgie pomáhá i nám

Liturgie vědomě předvádí podívanou, jež má zaujmouti všecky smysly pro čest a chválu Boha.

Bůh ovšem nemá zapotřebí našeho zlata, stříbra, drahokamů a vzácných látek. To všecko přec vyšlo z jeho tvůrčích rukou. Sám všecko stvořil. My však potřebujeme jako lidé tuto nádheru bohoslužebnou, neboť potřebujeme pro pozdvižení své mysli k Bohu zevních předmětů, jež by působily na naše smysly a naši představu.

Jakou představu bychom si mohli činiti o neviditelné Velebnosti Boží, kdybychom Jí nevzdávali alespoň takové pocty, jako mocným tohoto světa?

Přestavitelům světské moci staví se paláce. Sobě upravujeme dle možnosti krásné příbytky. Králi králů by měla stačil stodola nebo chaloupka?

Když protestanté odstranili z bohoslužby skoro všecky obřady a zevní nádheru, zasadili zbožnosti nejúkladnější ránu. Tím vnikly do jejich náboženství chlad a lhostejnost. Vidíme proto, jak znovu zavádějí do svých kostelů a bohoslužeb to, co jejich předkové s takovou zuřivostí a zaslepeností odstranili.

Nádhera v liturgii není samoúčelná

Jest ovšem pravda, že Bohu je milejší čisté a oddané srdce, než sebe nádhernější liturgie. Bůh trůni stejně slavnostním způsobem v ohromné katedrále jako v misionářské kapli z proutí a listí.

Stejně pravda je však, že by to byla od nás nesmírná nevděčnost, odporná lakota a nedostatek víry a zbožnosti, kdybychom nevěnovali Bohu v jeho službě veškerou nádheru a krásu, jíž jsme schopni a která je nám možna.

Bohu nechť slouží všecko umění: stavitelství, sochařství, malířství, hudba, poesie, výmluvnost! Všecko, co dosud sloužilo ďáblu a hříchu!

Ut in omnibus glorificetur Deus – Ať Bůh je ve všem oslaven!

(Převzato z: P. Marian SCHALLER O.S.B.: Liturgie. Dědictví sv. Prokopa : Praha 1933. S církevním schválením. Mezititulky doplnila redakce KL.)