Zneuctěná Hostie
Tomáš z Cantimpré, bývalý žák proslaveného učence Alberta Velikého v Kolíně a spolužák svatého Tomáše Akvinského, posléze světící biskup v Cambrai v severní Francii, muž nad jiné znamenitý i učený, píše takto: „Léta Páně 1254 stalo se v Douai, že jistý kněz, udílej v čase velikonočním svaté přijímání v kostele svatého Amata, spatřil jednu svatou Hostii v prachu na zemi ležeti. I polekal se pohledem tím velice, nevěda, jak se to bylo přihodilo; a padnuv na kolena, chtěl tu svatou Hostii uctivě zvednouti. Tu však s úžasem zpozoroval, jak se ona sama od sebe ze země pozvedla a ve vzduchu vznášela. Poněvadž neměl jiného korporalu po ruce, leč ono, na kterém ciboř stála: vzal ručníček, zvaný purifikatorium, jímž kalich bývá vysušován, podržel týž pod svatou Hostií a pak ji položil na něj. Potom ji odnesl s radostí na oltář, poklekl pokorně před ní a prosil Pána Ježíše za odpuštění toho zneuctění, jehož se mu bylo tak dostalo.
Zjevení Krista Pána v podobě Děťátka
Když při tom na nejsvětější Svátost nábožně pohlížel, zpozoroval s velikým podivením, že podoba svaté Hostie zmizela a v podobu milostného Děťátka se proměnila. Tím byl kněz velmi dojat, že počal plakati a vzlykati a to tak hlasitě, že všichni kanovníci toho kostela z kůru pospíchali, aby knězi onomu na pomoc přišli. Tu spatřili i oni všichni podobu Dítka podivuhodné krásy; a byli pohledem tím tolik pohnuti, že pro samou radost a rozkoš ani upokojiti nemohli.
Zjevení Krista Pána v mužné podobě
Potom přikvapil i veškeren lid v kostele přítomný, aby spatřil onen veliký zázrak a o skutečné přitomnosti Pána Ježíše na vlastní oči se přesvědčil. Aj hle! Nový, divoucí div! Ačkoliv kněží sboroví viděli rozmilé Jezulátko, lidé světští nemohli ho spatřiti; zato však zřeli na místě něho Pána Ježíše v mužné podobě, obkličeného velebností božskou. Jakým leknutím i úžasem byli jati, nemohli ani vypověděti, ani kdy po celý život zapomenouti. Z uctivosti brzo oči své k zemi skláněli, brzo zase je pozvedali, aby Pána Ježíše viděli. Toto vznešené zjevení trvalo po celou hodinu. Kdo nám asi vypoví, mnoho-li vroucích povzdechů za tu dobu tu diváci k Pánu Ježíši vyslali a mnoho-li sladkosti tehdy v srdcích svých okusili?
Rozšíření zprávy o zázraku, vyšetření záležitosti biskupem
Když se bylo nesmírně mnoho lidí sběhlo, a Pán Ježíš byl po hodině svou líbeznou podobu očím jejich opět zakryl, uzavřel kněz přesvatou Hostii do svatostánku a lid počal zprávu o tomto velikém zázraku daleko široko roznášeti. Když se o tom byl také jmenovaný světící biskup Tomáš dověděl, odcestoval z Cambrai do Douai, aby věc vyšetřil: a přišed k děkanovi sborového kostela svatého Amata, tázal se ho, co pravdy na tom, že prý se Kristus Pán ve chrámu, jeho správě svěřeném, zjevil. Děkan odpověděl: „Není na pravdě toliko to, že Pána Ježíše ve svaté Hostii přemnozí spatřili; ale mnozí ho spatřují v lidské jeho podobě skutečně posud.“ „I povstala ve mně veliká žádost,“ píše dále světící biskup, „abych i já Krista Pána v lidské jeho podobě uzřel; a proto jsem prosil děkana, aby také mně tuto nejsvětější Hostii ukázal. I odešel tedy se mnou do kostela a s námi vstoupil také veliký zástup lidí v očekávání, že Pána Ježíše ještě jednou spatří.
Opětovné zjevení lidu, ne však biskupovi
Děkan otevřel svatostánek ne bez bázně, vyňal nejsvětější Svátost z něho a udělil s ní požehnání shromážděnému lidu. Aj zázrak! Lid se ozval hlasitým štkaním a volal: „Ó Ježíši! Ó Ježíši!“ I tázal jsem se, co by ten křik a pláč znamenati měl? A oni mi odpověděli: „Vidíme milého Spasitele svého.“ Ale já nemohl jsem nic jiného rozeznati, leč jedině podobu svaté Hostie. Proto jsem se velice zkormoutil a se domníval, že snad pro své hříchy nejsem hoden, abych mohl Spasitele spatřiti. Proto prozyptoval jsem zevrubně svědomí své. Když jsem však nemohl nic značnějšího v něm vyhledati, prosil jsem Pána Ježíše se slzami v očích za tu milost, abych i já ho mohl spatřiti.
I biskup nakonec Krista Pána spatří
Když jsem se takto vroucně pomodlil, byla prosba má vyslyšena. Spatřil jsem opravdu Pána Ježíše, ale nikoli v podobě dítka, jak ho mnozí z lidu viděli, nýbrž v podobě dokonalého muže. Spatřil jsem Krista Pána zcela jasně. Nos jeho byl lepě utvářený; obočí krásně prohnuté; oči nadmíru jasné a příjemné; vlasy splývaly mu s hlavy až na ramena; vous měl dosti dlouhý a pod bradou poněkud zakroucený. Čelo jeho bylo hladké i široké; tváře poněkud hubené a bledé, hrdlo přiměřeně dlouhé a hlava poněkud nakloněná. V této krásné podobě díval jsem se na Spasitele dobrou chvíli a pohnul se pohledem tím tolik, že se srdce mé láskou i rozkoší rozplývalo.
Kristu Pán trpící
Když jsem se takto po nějakou chvíli tímto milostivým pohledem pokochal, změnila se lahodná podoba toho tolik krásného obličeje Páně a já ho spatřil v podobě, kterou měl při svém přehořkém utrpení. Viděl jsem ho trním korunovaného a zbroceného přemnohou krví, jež mu s čela přes obličej tekla. Tímto tklivým pohledem pohnulo se srdce mé takovou útrpností, že mi vyhrkly horké slzy a já jsem bolestiplné utrpení Páně přehořce oplakával. Ba, zdálo se mi, jako by ostnaté trní koruny Páně do mé hlavy se zabodalo, poněvadž jsem bolestných bodnutí v čele i v celé hlavě pociťoval.
Každý spasitele v jiné podobě viděl
Hojně shromážděný lid propukl zatím ve zmatený křik, a každý dával způsobem vzláštním city své najevo, poněvadž každý Spasitele v jiné podobě spatřoval i poznával. Někteří totiž viděli Pána Ježíše v podobě přemilého Děťátka; jiní v tomtéž okamžiku v podobě krásného Pacholíka; jiní v podobě dospělého Mládence; jiní v podobě ušlechtilého Muže; a jiní v podobě velikého Trpitele. Jakých hnutí každý v srdci svém okoušel; jaké vroucí vzdechy k Spasiteli svému vysílal; kterak vnitřní hnutí své i zevnitř hlasem i pohyby svými najevo dával; jak mnoho sladkých anebo hořkých slz prolil, nechť každý domyslí se sám, poněvadž mně nelze to vše popsati.“ A div tento potrval po více dnů a opakoval se po každé, když svatá Hostie veřejné úctě vystavena byla.
Založení bratrstva
I zavdaly zázračné zjevy ty příčinu k tomu, že založeno bylo při kostele svatého Amata v Douai zvláštní bratrstvo k uctívání nejsvětější Svátosti oltářní, jež vbrzku velice se rozšířilo, mezi své členy osobnosti i z nejvyšších kruhů čítalo a od více papežů přemnohými odpustky obdařeno bylo.
A podobně, jako se Pán Ježíš tehdy způsobem zázračným a nám nepochopitelným ukazoval, tak činí až posud ve všech Mších svatých, an v nich svůj celý život i své celé utrpení obnovuje a veškeré události svého pozemského života Otci nebeskému i Duchu Svatému, své přemilé Matce i všem kůrům andělů a zástupů svatých tak jasně představuje, jako by se všecko jednotlivě opět před nimi ve skutečnosti dálo!
Výňatek z díla Martina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze. (Zvýraznění a nadpis redakce KL)
