Rozhovor doplněn fotografiemi z pontifikální mše sv. sloužené Domem Josefem Vollbergem 15. 12. 2012 ve Vyšším Brodě u příležitosti dokončení generální rekonstrukce klášterního kostela.
Trapistický klášter v německém Mariawaldu se roku 2008 jako první a zatím jediný vrátil výlučně k předkoncilní liturgii. Opat Dom Josef Vollberg (který v roce 2012 navštívil vyšebrodský klášter, viz fotogalerii níže) poskytl nedávno rozhovor pro Paix Liturgique, jehož část zde zveřejňujeme.
Jaké byly vaše pohnutky pro přijetí a aplikaci motu proprio Summorum Pontificum a návrat k tradičnímu ritu, kteréžto kroky jste ve vašem opatství uskutečnili koncem roku 2008?
V naší komunitě jsme neviděli žádné ovoce změn, které přinesl Druhý vatikánský koncil a náš počet se drasticky zmenšil. Mezi roky 1965 a 2011 mnoho mnichů opustilo klášter a měli jsme potvrzená jen dvě povolání.
A tak, vystavení antropocentrickým tendencím nové liturgie, zrodila se v nás touha vrátit Boha zpět do centra života našeho kláštera. Tak jako strom žije jen když čerpá energii skrze své kořeny, tak i mnich, ale ne jen mnich, potřebuje čerpat moudrost z mnoha století starého pokladu, aby obnovil svůj život v Církvi.
Liturgie v Mariawaldu není úplně totožná s římským ritem. Má svoje vlastní rysy, svůj kalendář, svou mešní liturgii a svůj Breviář.
Jaké změny to přineslo pro váš náboženský život?
Obnova klade na duchovní život mnicha větší nároky. Porozumění staré liturgii si vyžádalo příslušné dovzdělání. Zpívat gregoriánské zpěvy je umění, které též potřebuje zvláštní tréning. Latina, jako vlastní jazyk bohoslužby potřebuje pevnou vůli a vytrvalost. Recitovat Breviář trvá déle a začátek Officia o třetí hodině ráno si žádá skutečné odhodlání přemoci sám sebe. Všecky tyto oběti jsou ale odměněny dosud nepoznaným bohatstvím.
Služba u oltáře též potřebuje příslušnou přípravu a i samotní věřící potřebují poučení o liturgii sloužené versus Deum. Celebrace versus Deum namísto versus populum vyžaduje od věřících jiný typ „aktivní účasti“, většinou o mnoho soustředěnější…
Jaký dopad to mělo na kvalitu vašeho řeholního života?
Čtyřicet roků nové liturgie způsobilo, že přijmout změny bylo, zvláště pro starší bratry, velmi těžké. Dnes se ale už veškeré napětí zmírnilo a situace je pokojnější. Otevřenost nepřerušené tradici Církve a o mnoho intenzivnější duchovní život pomalu přináší první ovoce, zvláště co se týká povolaní. Netrpělivost není na místě. Mám-li použít příměr jednoho z našich přátel, reforma Mariawaldu je jako otočení zaoceánské lodi plovoucí plnou parou. Potřebuje čas. Mariawald potřebuje čas a modlitby všech.
Co si o té změně myslíte dnes? Měla nějaký účinek na počet povolaní, která jste přitáhli?
Pokud chcete slyšet můj názor, tak říkám: Udělal bych to znovu, bez ohledu na mnohé, někdy velmi záludné, problémy. Od reformy v roce 2008 jsme měli a máme mnoho kandidátů pro vstup do Mariawaldu, čtyřicet až padesát. Většina z nich nezůstala kvůli mimořádným požadavkům a přísné řeholi, kterou zachováváme. To reflektuje všeobecný fenomnén dneška, neschopnost zavázat se na delší čas. Vidíme to i na čím dál menším počtu manželství, všeobecném zvyku žíť v konkubinátu a rostoucím počtu rozvodů. Tento strach ze závazku zasáhl všecky řeholní řády a nesouvisí s naší reformou. V roce 2008 nás bylo v klášteře dvanáct. Dva bratři od té doby zemřeli. Dnes nás je tu deset včetně bratra, který nedávno složil slavné sliby (jeden, který se nebojí závazku). Máme novice a příští rok přivítáme postulanta. Též máme dva nebo tři velmi vážné zájemce. Máme ještě tři bratry, co žijí mimo klášter.
Převzato a přeloženo z Dielne svätého Jozefa.
Fotografie z pontifikální mše sv.
sloužené Domem Josefem Vollbergem 15. 12. 2012 ve Vyšším Brodě u příležitosti dokončení generální rekonstrukce klášterního kostela.
Vyšebrodský klášter se vrátil k tradiční liturgii v roce 2011.
[print_gllr id=3896]