Zde naleznete celý mešní řád tridentské mše svaté v překladu do českého jazyka. Při mši se příslušné texty pronášejí latinsky. Kompletní dvojjazyčný latinsko-český mešní řád je v úpravě k tisku k dispozici v rubrice ke stažení -> texty ke mši svaté. V něm jsou i barevně odlišena slova, která kněz nebo lid pronášejí nahlas.
HRUBÁ STRUKTURA MŠE SVATÉ
I. hlavní část: Vstupní část
2. Introitus (vstupní antifona)
3. Kyrie
(4. Gloria)
5. Oratio (denní modlitba)
6. Čtení
7. Mezizpěv
8. Evangelium
(9. Kázání)
(10. Credo)
II. hlavní část: Bohoslužba oběti
(1) Obětování
1. Dominus vobiscum (Pán s vámi)
2. Obětování hostie
3. Obětování kalicha
4. Lavabo
5. Orate fratres / Suscipiat
6. Secreta (tichá modlitba)
(2) Proměňování
1. Preface
2. Sanctus
3. Modlitby před proměňováním
4. Svaté proměňování (vrchol mše svaté)
5. Modlitby po proměňoání
6. Per ipsum
7. Pater noster
(3) Přijímání
1. Lámání chleba a pozdravení pokoje
2. Agnus Dei
3. Tiché modlitby před přijímáním
4. Přijímání kněze
5. Přijímání věřících
6. Purifikace (čištění nádob)
III. hlavní část: Závěr
1. Communio (antifona k přijímání)
2. Postcommunio (závěrečná modlitba)
3. Požehnání
4. Poslední evangelium
MEŠNÍ ŘÁD mše svaté podle misálu bl. Jana XXIII. z roku 1962
Když se kněz zcela oblékl ke Mši sv., přistupuje s jáhnem a podjáhnem nebo jenom s ministranty k oltáři. Dole u stupňů vyjadřuje nejprve svou touhu po milostiplném oltáři:
Kněz: Ve jménu † Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Vstoupím k oltáři Božímu.
Ministrant: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
(Žalm 42, 1-5) K. Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstivého mne vysvoboď.
M. Neboť tys, Bože, síla má! Proč jsi mne zapudil, a proč smuten chodím, když mne souží nepřítel?
K. Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých.
M. I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
K. Oslavovati tě budu na citeře, Bože, Bože můj. Proč se rmoutíš duše má a proč mne zneklidňuješ?
M. Doufej v Boha, neboť opět budu jej oslavovati – spasitele svého a Boha svého.
K. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.
M. Jakož bylo na počátku, i nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.
K. Vstoupím k oltáři Božímu.
M. Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
Kněz vidí, že jediným naším útočištěm je Bůh, a proto se znamená sv. křížem a praví:
K. Pomoc naše ve jménu Páně.
M. Jenž učinil nebe i zemi.
Pln radosti a touhy chce již vystoupiti k oltáři, ale v tom okamžiku si vzpomene na hříšnost svou a svých spolubratří, která se nesmí odvážiti bez pokání vstoupiti před tvář Boží, i vyznává se pokorně ze svých hříchů:
K. Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a vám, bratří, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikráte v prsa, pravě: ) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a vás, bratří, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
M. Smilujž se nad tebou všemohoucí Bůh a odpustě hříchy tvoje, uveď tě do života věčného.
K. Amen.
Po knězi se vyznávají ze svých hříchů jménem ostatních věřících ministranti:
M. Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a tobě, otče, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikrát v prsa pravě:) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a tebe, otče, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
K. Smilujž se nad vámi všemohoucí Bůh a odpustě hříchy vaše, uveď vás do života věčného.
M. Amen.
K. Prominutí, rozhřešení a odpuštění hříchů našich nechť udělí nám všemohoucí a milosrdný Hospodin.
M. Amen.
K. Bože, obrať se k nám a oživ nás.
M. A lid tvůj radovati se bude v tobě.
K. Zjev nám, Pane, milosrdenství své.
M. A spasení své nám uděl.
K. Pane, vyslyš modlitbu mou.
M. A volání mé nechť k tobě přijde.
K. Pán s vámi.
M. I s duchem tvým.
Ještě dvě jiné prosby za odpuštění vysílá k Bohu a při tom vystupuje k oltáři; tam pak polibkem uctívá ostatky svatých:
Modleme se! Sejmi s nás, prosíme, Pane, nepravosti naše, abychom hodni byli do Svatyně svatých s čistou vejíti myslí. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Prosíme tě, Pane, pro zásluhy Svatých tvých, (líbá oltář uprostřed) jejichž ostatky zde jsou, a všech Svatých, abys prominouti ráčil všecky moje hříchy.
Amen.
Má jej skoro každá Mše zvláštní. Kdysi jej zpívával chór, když se biskup s kněžstvem ubíral k oltáři; obsahu některého Vstupu rozumíme jen tehdy, máme-li na mysli tento bývalý zvyk. Nyní říká jej kněz z knihy na epištolní straně.
Když byl kněz vzdal na konci Vstupu chválu Nejsvětější Trojici, obrací se k Ní devaterou prosbou, v níž jej podporují přisluhující kněží nebo ministranti:
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Vyžaduje-li toho doba církevního roku nebo svátek, který se právě slaví, následuje vznešený zpěv, jehož počáteční slova pěli andělé při Narození Páně. (V Adventě, ve všední dny, když je Mše z neděle zelené barvy, pak od neděle Devítníku až do Velikonoc, slouží-li kněz Mši ve fialové barvě, jakož i při Mších za zemřelé se Gloria vynechává.)
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Dobrořečíme tobě. Klaníme se tobě. Oslavujeme tě. Díky vzdáváme tobě pro velikou slávu tvou.
Pane Bože, Králi nebeský. Bože Otče všemohoucí. Pane, Synu jednorozený, Ježíši Kriste. Pane Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Jenž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Jenž snímáš hříchy světa, přijmi prosbu naši. Jenž sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý. Ty jediný jsi Pán. Ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste. Se Svatým Duchem ve slávě Boha Otce. Amen.
Kněz políbí oltář a obrácen k lidu, zdraví jej:
S. Pán s vámi.
M. I s duchem tvým.
ORATIO – MODLITBA
Kněz vrátí se ke knize na epištolní straně a modlí se jednu nebo více modilteb, které se nazývají také kolekty (collectæ), což značí tolik jako modlitby, jež v sobě zahrnují všecko, oč věřící v tento den Boha prosí. Jsou pro každou Mši zvláštní.
EPIŠTOLA
Bývá rovněž pro každou Mši zvláštní. Jméno nese tato část od toho, že většinou pochází z některého apoštolského listu (epistola). Někdy se však na tomto místě čte úryvek ze Starého Zákona, Skutků apoštolských nebo knihy Zjevení sv. Jana. Na konci Epištoly odpovídá ministrant: Bohu díky!
Po Epištole následují jeden nebo i více z mezizpěvů: GRADUALE, ALELUJA s veršem, TRACTUS, SEKVENCE, kterých se používá podle určitých liturgických pravidel a jsou pro každou mši různé.
EVANGELIUM
Proroci a Apoštolové, jejichž slova jsme slyšeli v Epištole, byli pouze připravovatelé cest Páně, v Evangeliu však zříme jednati a mluviti samého Vykupitele. To dává Církev už zevně najevo, neboť kněžstvo a lid při čtení Evangelia uctivě stojí.
Před evangeliem předchází modlitba toho, který bude číst (jáhen/kněz).
Očisť srdce moje a rty mé, všemohoucí Bože, jenž jsi rty Proroka Isaiáše žhavým očistil uhlem; rač mne tak svým milostivým slitováním očistiti, abych důstojně svaté Evangelium tvé zvěstovati mohl. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Poté kněz žehná jáhnovi (popř. pronáší sám, když jáhen není přítomen).
Pán budiž v srdci tvém (mém) a na rtech tvých (mých), abys (abych) důstojně a náležitě zvěstoval Evangelium jeho. Ve jménu Otce i Syna † i Ducha Svatého. Amen.
Před samotným čtením následuje:
K. Pán s vámi!
M. I s duchem tvým!
K. Pokračování (Počátek) svatého Evangelia podle…
M. Sláva tobě, Pane!
Po přečtení Evangelia lid nebo ministranti praví: Laus tibi, Christe. (Chvála tobě, Kriste!) Kněz líbá evangelní stať se slovy: Slovy evangelními buďtež shlazeny naše viny!
CREDO – VYZNÁNÍ VÍRY
Je-li předepsáno, modlí se kněz Vyznání víry (nicæno-konstantinopolské), kterým dává najevo, že věří všem slovům sv. Evangelia a těm tajemstvím, k jichž slavení se právě chystá.
Věřím v jednoho Boha. Otce všmohoucího, stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího. A z Otce zrozeného přede všemi věky. Boha z Boha, světlo ze světla, Boha pravého z Boha pravého. Zplozeného, neučiněného, jedné podstaty s Otcem; skrze něhož všecko učiněno jest. Jenž pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebes. (Zde se pokleká.) I vtělil se Duchem Svatým z Marie Panny a člověkem se stal. Ukřižován byl také za nás, trpěl pod Pontským Pilátem a pohřben byl. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. A vstoupil na nebesa; sedí po pravici Otce. A opět přijde se slávou soudit živé i mrtvé, jehož království nebude konce. A (věřím) v Ducha Svatého, Pána a oživovatele, jenž z Otce a Syna vychází. Jenž s Otcem a Synem je zároveň uctíván a oslavován,jjenž mluvil skrze Proroky. A (věřím) v jednu, svatou, katolickou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. A očekávám vzkříšení mrtvých. A život příštího věku.
Amen.
OFFERTORIUM – OBĚTOVÁNÍ
Až do tohoto okamžiku byli dříve přítomni i ti, kdož se teprve připravovali na křest (katechumeni); nebyli dosud schopni zúčastniti se tajemství oběti, církev však naplnila jejich srdce bohatými plody Písma sv. Starého i Nového Zákona, jejž jim před propuštěním předčítala. Pak musili odejíti a zůstali pouze pokřtění věřící. Kněz je pozdravuje slovy:
K. Pán s vámi!
M. I s duchem tvým!
K. Modleme se!
Zatímco chór zpívá (v tiché mši předčítá kněz sám) Offertorium (při každé mši jiné), bere kněz po přečtení na paténě do rukou hostii, pozvedne zrak a obětuje:
Přijmi, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, tuto neposkvrněnou obětinu, kterou já, nehodný sluha tvůj, přináším tobě, Bohu svému živému a pravému, za nesčetné hříchy, urážky a nedbalosti své a za všechny kolem stojící, jakož i za všecky věřící křesťany, živé i zesnulé, aby mně i jim prospěla k spasení pro život věčný. Amen.
Pak nalévá do kalicha víno a vpouští do něho kapku vody, kterýžto prastarý zvyk připomíná nejen vodu, jež vytekla s krví z otevřeného boku Spasitelova, ale také naše lidství, které se v Kristu spojuje s Božstvím a tím nabývá jeho lahodných vlastností. Kněz při tom praví:
Bože, jenž jsi důstojnost lidské podstaty podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil, dej nám skrze tajemství této vody a vína státi se společníky Božství toho, jenž se člověčenství našeho ráčil státi účastným. Ježíš Kristus, Syn tvůj, Pán náš, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věků. Amen.
Při obětování kalicha praví:
Obětujeme ti, Pane, kalich spasení, vzývajíce tvou milostivost, aby se před tváří božské velebnosti tvé pro spásu naši a celého světa s líbeznou vůní vznesl. Amen.
Chléb a víno jest obětováno, nyní přináší kněz v oběť i sebe a své spolubratry a sestry. Skloněn modlí se:
V duchu pokory a se srdcem zkroušeným nechť jsme přijati tebou, Pane, a tak se děj dnes oběť naše před tváří tvou, aby se ti líbila, Pane Bože.
Žehná dary a vzývá Ducha Svatého:
Přijď, Posvětiteli, všemohoucí, věčný Bože, a po†žehnej tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu.
Nyní může při slavné Mši svaté následovat žehnání kadidla a okuřování obětin:
Na přímluvu svatého Michala Archanděla, stojícího po pravici oltáře zápalného, a všech svých vyvolených nechť Hospodin ráčí zápal tento po†žehnati a přijmouti jako vůni líbeznou. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Zápal tento tebou pžehnaný nechť vystoupí k tobě, Pane, a na nás sestoupí milosrdenství tvé.
(Žalm 140, 2-4) Modlitba má, Pane, nechť se vznese jako vůně kadidla před obličej tvůj; pozdvižení rukou mých buď jako oběť večerní. Postav, Pane, stráž k mým ústům, pevné dveře ke rtům mým, aby srdce mé se neuchylovalo ke zlým slovům, k omlouvání výmluv ke hříchům.
Nechť zanítí v nás Hospodin oheň svého milování a plamen věčné lásky. Amen.
Následuje mytí rukou, což mělo za dřívějších dob, kdy lid k obětování přinášel dary a kladl je do rukou kněze, praktický význam. Nyní umývání rukou napomíná kněze i věřící, aby neposkvrněni na duši a na těle slavili nejsvětější Oběť.
(Ž. 25, 6-12) Umyji mezi nevinnými ruce své a choditi budu kolem oltáře tvého, Pane.
Abych slyšel hlas chvály a vyprávěl o všech divech tvých.
Pane, miluji krásu domu tvého a místo, kde přebývá tvá sláva.
Nezhub, Pane, s bezbožnými duši mou; s lidmi krvavých vin život můj.
Na jejichž rukou lpí neřesti, pravice jejichž plna jest úplatných darů.
Já však v nevinnosti své jsem kráčel; spas mne a smiluj se nade mnou.
Noha má stojí na cestě přímé; v shromáždění tě chci oslavovati, Pane.
Sláva Otci i Synu…
Kněz se vrací ke středu oltáře, klade naň sepjaté ruce a modlitbou vyjadřuje, že Mše svatá se slouží na památku Kristovu a ke cti Svatých, které vzývá o přímluvu a pomoc:
Přijmi, svatá Trojice, tuto oběť, kterou ti přinášíme na památku umučení, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista, Pána našeho, a ke cti blahoslavené Marie, vždy Panny, svatého Jana Křtitele, svatých Apoštolů Petra a Pavla a těchto (jejichž ostatky jsou v oltářním kameni), jakož i všech Svatých, aby jim prospěla ke cti, nám pak ke spáse, a ti aby za nás orodovati ráčili na nebi, jejichž památku konáme na zemi. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.
Kněz políbí oltář a obrátiv se k věřícím vyzývá je, aby jej modlitbou podporovali, by jejich společná oběť byla bohumilá:
Modlete se, bratří, aby moje i vaše oběť příjemnou se stala u Boha, Otce všemohoucího.
Ministrant tlumočí odpověď přítomného lidu:
Nechť přijme Pán oběť z rukou tvých k chvále a slávě jména svého, jakož i k užitku našemu a veškeré Církve své svaté.
Kněz odpoví: Amen.
SECRETA – TICHÁ MODLITBA
Pro různé Mše je různá. Její zakončení přechází přímo do Předmluvy.
PRÆFATIO – PŘEDMLUVA
Skládá se ze tří částí, z nichž střední je podle doby svátků proměnlivá. Ostatní části jsou vždy stejné. Předmluvy jsou nádherné a poesieplné zpěvy děkovné a chvalné.
První část:
Po všecky věky věků.
R. Amen.
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
V. Vzhůru srdce.
R. Máme k Hospodinu.
V. Díky vzdejme Hospodinu, Bohu svému.
R. Hodno a spravedlivo jest.
Druhá část. – Kněz ji zpívá nebo říká s pozdviženýma rukama.
Po všechny neděle v roce, když není jiná Preface označena, o svátku Nejsvětější Trojice a ve votivních Mších o Nejsvětější Trojici se říká následující Preface:
Věru hodno a spravedlivo jest, slušno a spasitelno, abychom ti vždy a všude díky vzdávali, Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, jenž s Jednorozeným Synem svým a Duchem Svatým jeden jsi Bůh, jeden jsi Pán; ne v jedinosti jedné osoby, nýbrž v Trojici jedné podstaty. Neboť, co o tvé slávě podle tvého zjevení věříme, to o Synu tvém, to o Duchu Svatém bez rozdílu v rozeznávání smýšlíme, takže pravé a věčné Božství vyznávajíce klaníme se i zvláštnosti v osobách, i jednotě v bytosti, i rovnosti ve velebnosti, kterou chválí Andělé a Archandělé, Cherubové a Serafové, kteří bez ustání den ze dne volají, jednohlasně pravíce:
Třetí část: (Sanctus). – V této části se spojují zemští poutníci s andělskými kůry ve společný chvalozpěv na třikrát svatého Boha:
Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh Zástupů. Plna jsou nebesa i země slávy tvé. Hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
MEŠNÍ KÁNON (Canon Missæ)
Touto částí počíná neproměnný a směrodatný díl Mše sv. (slovo canon značí: směrnice), který je svým obsahem tak starý, jako sama Církev, a jehož modlitby se skládají ze slov Páně, z podání apoštolských nebo z přídatků papežů. Od dob Řehoře Velikého († 604) neděly se však už žádné změny v Kánonu. První slovo Kánonu jest Te (=tebe); velké písmeno T má podobu kříže, což zavdalo brzy příčinu, že se toto písmeno všelijak zdobilo náměty z ukřižování. Výzdoba nabývala stále větších rozměrů, až se ustálila na celostránkový obraz Krista Pána na kříži pnícího, položený před počátek Kánonu. – První modlitba Kánonu vyjadřuje prosbu za Církev, za její pastýře a údy:
Tebe tedy, nejlaskavější Otče, skrze Ježíše Krista, Syna tvého, Pána našeho, pokorně prosíme a žádáme, (líbá oltář) abys jako milé přijal a požehnal tyto † dary, tato † věnování, tyto † svaté neposkvrněné oběti, které tobě přinášíme zvláště za tvou svatou Církev katolickou, kterouž mírem obdařiti, chrániti, sjednotiti a říditi rač po celém okrsku zemském, zároveň se služebníkem svým, papežem naším N., biskupem naším N. i se všemi pravověrnými, jakož i katolické a apoštolské víry ctiteli.
Vzpomínka na živé. I na jednotlivé věřící, sobě drahé nebo odporučené, vzpomíná si kněz: rovněž i na ty, kdož právě nejsvětější Oběti jsou přítomni:
Pomni, Pane, služebníků svých N. a N. i všech vůkol stojících, jejichž víra je tobě známa a povědoma zbožnost, za které ti přinášíme nebo kteří tobě přinášejí tuto oběť chvály za sebe a všecky své, za vykoupení duší svých, za naději spásy a bezpečnosti své, a kteří plní své sliby učiněné tobě, Bohu věčnému, živému a pravému.
Mezi úkonem. Těsně před Proměňováním vzpomíná kněz na společenství, které máme v nebi se Svatými, již nám mohou svými přímluvami pomáhati. Tato modlitba je pokračováním modlitby předchozí (o některých svátcích je jiná):
Ve společenství jsouce a památku uctívajíce především slavné vždy Panny Marie, Rodičky Boha a Pána našeho Ježíše Krista, jakož i svatých Apoštolů a Mučedníků tvých Petra a Pavla, Ondřeje, Jakuba, Jana, Tomáše, Jakuba, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Šimona a Tadeáše, Lína, Kleta, Klimenta, Xysta, Kornelia, Cypriana, Vavřince, Chrysogona, Jana a Pavla, Kosmy a Damiána i všech Svatých tvých, pro jejichž zásluhy a prosby rač uděliti, abychom byli ve všem tvou pomocnou záštitou chráněni. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.
Kněz klade ruce na obětiny, jako to činil ve Starém Zákoně velekněz nad obětí, na kterou chtěl přenésti všecky viny svoje a svého lidu. Vždyť v nejbližším okamžiku bude pod způsobami chleba a vína ukryt Beránek, jenž na sebe bere hříchy celého světa.
Tuto tedy oběť společnosti naší, jakož i veškeré čeledi své, prosíme, Pane, abys usmířen přijal, a dny naše ve svém pokoji spravoval a kázal, abychom byli od věčného zatracení vysvobozeni a ke stádci tvých vyvolených připočteni. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Žehná obětiny a prosí Boha, aby je proměnil v Tělo a krev svého Syna. Ministrant dává znamení zvonkem, pokud již nezvonil před předchozí modlitbou, a přesouvá se poblíž knězi.
Kterouž oběť, prosíme, rač ty, Bože, ve všem po†žehnanou, při†vlastněnou, plat†nou, důstojnou a příjemnou učiniti, aby se nám stala Tě†lem a Kr†ví nejmilejšího Syna tvého, Pána našeho Ježíše Krista.
PROMĚŇOVÁNÍ A POZDVIHOVÁNÍ. Kněz bere do rukou hostii a ztotožňuje se v okamžiku Proměňování úplně s Kristem. Ministrant se drží kněze za ornát, což vyjadřuje nejen sjednocení věřících s ním, ale i onu ženu z Evangelia, která jen co se dotkla šatu Kristova, byla uzdravena. Následující slova jsou pokračováním předchozí modlitby:
Jenž den před tím, než trpěl, vzal chléb do svých svatých a ctihodných rukou a pozdvihnuv oči k nebi (kněz pozdvihuje oči k nebi), k tobě, Bohu, Otci svému všemohoucímu, díky tobě čině, po†žehnal, rozlomil a dal učedníkům svým řka: Vezměte a jezte z toho všichni:
Totoť jest Tělo mé.
Kněz pokleká, aby uctil proměněnou hostii a pozdvihuje ji pak, aby i lid se poklonil. Potom bere do rukou kalich s vínem a pokračuje:
Podobným způsobem, když bylo po večeři, vzav i tento přeslavný kalich do svých svatých a ctihodných rukou, zase tobě díky čině, po†žehnal a dal učedníkům svým řka: Vezměte a pijte z toho všichni.
Totoť jest Kalich Krve mé, nové a věčné úmluvy – tajemství víry – která za vás a za mnohé vylita bude na odpuštění hříchů.
Kolikrátkoli toto činiti budete, na mou památku budete činiti.
Slovy tajemství víry upozorňoval dříve jáhen lid, že proměna darů v Tělo a krev Páně, toto velké tajemství víry, se právě stala; později to přešlo přímo do konsekračních slov.
Po Proměňování. Když kněz s lidem poklonil se i Krvi Páně, pokračuje, navazuje na předchozí napomenutí Spasitelovo, a obětuje ve společné vzpomínce proměněné dary Bohu Otci:
Proto také pamětlivi jsouce, Hospodine, my služebníci tvoji, jakož i lid tvůj svatý, jak blahého utrpení a zmrtvýchvstání, tak i slavného nanebevstoupení téhož Krista, Syna tvého, Pána našeho, přinášíme přejasné velebnosti tvé z tvých darů a údělů oběť † čistou, oběť † svatou, oběť † neposkvrněnou, svatý † Chléb života věčného a Kalich † trvalého spasení.
Kněz prosí Boha, aby milostivě přijal naši Oběť, jako přijal kdysi předobraznou oběť Abelovu, Abrahamovu a Melchisedechovu:
Na něž s milostivou a vlídnou tváří rač shlédnouti a je sobě oblíbiti, jakož jsi sobě ráčil oblíbit dary spravedlivého sluhy svého Abela a oběť Praotce našeho Abrahama a onu svatou oběť, neposkvrněnou obětinu, kterou tobě přinesl nejvyšší kněz tvůj Melchisedech.
Hluboce skloněn prosí kněz, aby Bůh Otec tuto obětinu dal svým Andělem přenésti na mystický oltář v nebi. V této jakož i v předcházející modlitbě neprosí tedy kněz, aby Otec pohlédl milostivě na svého Syna, nýbrž na nás, kteří Mu jej podáváme a za ním se ukrýváme:
Pokorně tě žádáme, všemohoucí Bože: kaž, aby toto bylo rukama svatého Anděla tvého přeneseno na vznešený oltář tvůj před obličej tvé božské velebnosti, abychom, kdokoli (políbí oltář) z tohoto podílnictví na oltáři svatosvaté Tě†lo a Kr†ev Syna tvého přijmeme, všelikým požehnáním nebeským a milostí byli naplněni. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.
Vzpomínka na mrtvé. Oběť Mše sv. spojuje v sobě všecky údy Církve, živé i mrtvé. Za živé se kněz modlil už před Proměňováním, nyní vzpomíná i zesnulých a přimlouvá se za ně, aby jim Bůh dal u sebe sladké odpočinutí:
Pomni také, Pane, služebníků a služebnic svých N. a N., kteří nás předešli se znamením víry a odpočívají spánkem pokoje.
Prosíme, Hospodine, abys jim a všem v Kristu odpočívajícím místa občerstvení, světla a pokoje popřál. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.
Pak prosí kněz, aby Bůh i nás hříšné služebníky své, kteří hledáme spásu v jeho milosrdenství, přijal do blažené společnosti našich svatých bratří a sester:
I nám hříšným služebníkům svým, kteří doufáme v hojnost slitování tvých, rač uděliti nějakého podílu a společenství se svými svatými Apoštoly a Mučedníky: s Janem, Štěpánem, Matějem, Barnabášem, Ignácem, Alexandrem, Marcellinem, Petrem, Felicitou, Perpetuou, Hátou, Lucií, Anežkou, Cecilií, Anastasií a všemi svými Svatými, v jejichž společnost nás, prosíme, rač připustiti, ne jakožto cenitel zásluhy, nýbrž jakožto štědrý dárce smilování. Skrze Krista, Pána našeho.
Skrze něhož toto všecko dobré, Hospodine, vždycky tvoříš, po†svěcuješ, o†živuješ, po†žehnáváš a nám uděluješ.
Skrze † něho a s † ním a v † něm jest tobě, Bohu Otci † všemohoucímu, v jednotě Ducha † Svatého všecka čest a chvála.
K. Po všecky věky věků.
M. Amen.
MODLITBA PÁNĚ
Až do tohoto okamžiku zabývaly se mešní modlitby Proměňováním obětních darů; od tohoto místa připravují na obětní hostinu – sv. Přijímání. První z těchto modliteb jest Otčenáš, vlastní slova Kristova, jenž na oltáři pod způsobami chleba a vína jest přítomen. Není krásnější a mocnější modlitby. V jejích slovech je krátce vysloveno, co Boha uctívá a nám pomáhá. Ve slavné Mši kněz tuto modlitbu hlasitě zpívá.
Modleme se: Příkazy spasitelnými povzbuzeni a božským ponaučením vedeni osmělujeme se praviti: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení.
R. Ale zbav nás od zlého.
Kněz odpoví Amen a rozvádí ještě dále poslední prosbu:
Zbav nás, prosíme, Hospodine, všeho zla: minulého, přítomného i budoucího; a na přímluvu blahoslavené a přeslavné vždy Panny, Rodičky Boží Marie, a tvých svatých Apoštolů Petra a Pavla i Ondřeje a všech Svatých (dělá patenou kříž od čela k prsům a políbí ji) uděl milostivě pokoje za dnů našich, abychom přispěním milosrdenství tvého podporování jsouce, byli i hříchů vždy prosti i zabezpečeni přede vším zmatkem.
Skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého.
Jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věků.
R. Amen.
Za těchto slov rozlomil kněz hostii, jako lámal Kristus chléb. Toto lámání, jako před tím proměňování pod různými způsobami, značí mystickou obětní smrt Kristovu. Malý zlomek hostie pouští kněz do proměněného vína, což připomíná opět spojení Těla a Krve Kristovy při Vzkříšení: Spasitel se tehdy zjevil Apoštolům s pozdravem pokoje. To činí teď i kněz: ggag jijij
Pokoj † Páně budiž † vždycky s † vámi.
R. I s duchem tvým.
Toto smíšení a posvěcení Těla a Krve Pána našeho Ježíše Krista budiž nám přijímajícím k životu věčnému. Amen.
AGNUS DEI
Kněz bije se třikráte v prsa, vyjímaje při zádušní Mši, kde na místo smiluj se nad námi říká dej jim odpočinutí:
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi (dej jim odpočinutí).
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi (dej jim odpočinutí).
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, uděl nám pokoj (dej jim odpočinutí věčné).
PŘIJÍMÁNÍ
V následujících modlitbách připravuje se kněz ku přijetí Těla a Krve Páně. Požitím obětních darů je oběť skončena. V první modlitbě prosí kněz pro celou Církev o mír, jejž Kristus nám slíbil zanechati (při Mších zádušních se tato modlitba neříká):
Pane Ježíši Kriste, jenž jsi pravil Apoštolům svým: Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám, nehleď na hříchy mé, nýbrž na víru své Církve a rač jí podle vůle své uděliti mír a jednotu, jenž žiješ a kraluješ Bůh po všecky věky věků. Amen.
Po této modlitbě dává se při slavné Mši sv. polibek pokoje. Potom kněz prosí, aby spojení se svátostným Kristem bylo pro něho pramenem očistným a štítem proti veškerému zlu:
Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, jenž jsi z vůle Otce spolupůsobením Ducha Svatého smrtí svou svět oživil, zprosť mne tímto svatosvatým Tělem a Krví svou všech nepravostí mých a veškerých běd a učiň, abych lnul vždy ke tvým přikázáním, a nedopusť, abych se kdy odloučil od tebe, jenž s týmž Otcem a Duchem Svatým žiješ a kraluješ Bůh na věky věků.
Amen.
Pokorně žádá, aby mu požívání Těla Páně nebylo k odsouzení, nýbrž ke spasení:
Požití Těla tvého, Pane Ježíši Kriste, jež já nehodný odvažuji se přjmouti, nebudiž mi k odsouzení a zatracení, nýbrž pro dobrotivost tvou sloužiž mi k ochraně duše a těla a k dosažení vyléčení, jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věků. Amen.
Chléb nebeský přijmu a jméno Páně vzývati budu.
Věřící, nepříjímá-li ve skutečnosti Tělo Páně, má alespoň v duchu po něm zatoužiti. Takové duchovní přijímání je zdrojem mnohých milostí. – Přímo před přijetím svaté Hostie, bije se kněz třikráte v prsa a s pokorným římským setníkem vyznává:
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem, a uzdravena bude duše má. (3x)
Kněz žehná se svatou Hostií a praví:
Tělo Pána našeho Ježíše Krista zachovej duši mou pro život věčný. Amen.
Po přijetí Těla Páně trvá okamžik v tiché modlitbě. Potom patenou sbírá s korporálu oddrobené částečky Hostie; při tom se modlí se žalmistou:
Čím se odplatím Hospdinu za všecko, co mi udělil? Kalich spasení vezmu a jméno Páně vzývati budu. Chválu vzdávaje budu vzývati Pána a od nepřátel svých osvobozen budu.
Žehná sebe kalichem, modle se:
Krev Pána našeho Ježíše Krista zachovej duši mou pro život věčný. Amen.
Po požití Krve Páně rozdílí sv. Přijímání věřícím:
K. Hle Beránek Boží, ten který snímá hříchy světa.
L. Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem, a uzdravena bude duše má. (3x)
Při rozdávání sv. Přijímání kněz každému jednotlivě praví: Tělo našeho Pána Ježíše Krista zachovej duši tvou pro život věčný. Amen.
Po Přijímání, mezitím, co čistí kalich a na oltáři jej rovná, prosí za trvalý účinek sv. Přijímání:
Čeho jsme ústy požili, Pane, kéž čistou myslí pojmeme a nechť z daru časného se pro nás stane lék pro věčnost.
Nechť Tělo tvé, Pane, jež jsem požil, a Krev, kterou jsem pil, utkví v útrobách mých; a dej, ať nezůstane poskvrna hříchů ve mně, jejž čisté a svaté občerstvily Svátosti, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
PO PŘIJÍMÁNÍ
Kněz se vrátí ke knize na epištolní straně a modlí se tam dvě děkovné modlitby (Přijímání a Po Přijímání), které jsou v různých Mších různé. Po každé z nich jde ke středu oltáře, políbí jej, obrátí se k lidu a zdraví:
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
Jsou-li nějaké Připomínky, modlí se je po druhé modlitbě a pak teprve jde ke středu oltáře. Když dostal odpověď na svůj pozrdav, propouští (ve slavné Mši jáhen) lid slovy:
V. Jděte, je propuštění.
R. Bohu díky.
Latinsky Ite, missa est. Odtud se slovo missa (v češtině zkomolením na mše) dostalo do označení celé Mše sv. Slovo missa je zkrácenina latinského slova missio – propuštění. Při některých příležitostech neříká kněz Ite, missa est, nýbrž zve k další modlitbě:
V. Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.
V zádušních Mších však prosí za zemřelé:
V. Nechť odpočívají v pokoji.
R. Amen.
Ještě jednou prosí skloněn před oltářem, aby se Bohu líbila oběť, kterou právě dokonal:
Svatá Trojice, nechť se ti líbi služba poddanosti mé; a dej, aby oběť, kterou jsem já nehodný před zraky velebnosti tvé přinesl, tobě byla příjemná, mně pak a všem, za které jsem ji přinesl, aby pro tvé milosrdenství byla na odpuštění. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Jako zástupce velekněze Krista žehná lid před odchodem:
Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec, i Syn † i Duch Svatý.
R. Amen.
V zádušních míšch se požehnání vynechává. Na konec předvede kněz ještě jednou sobě a lidu Krista v celé jeho velikosti a lásce, říkaje počátek sv. Evangelia podle sv. Jana. – Někdy podle liturgických pravidel bere se místo tohoto Evangelia jiné Evangelium.
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
Počátek svatého Evangelia podle Jana (1, 1-14).
R. Chvála tobě, Pane.
Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci povstaly skrze ně, a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V něm byl život, a ten Život byl světlem lidí. Světlo ve tmé svítí a tma je nepojala. Byl člověk, poslán byv od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby vydal svědectví o Světle, by všickni uvěřili skrze něho. On nebyl světlem, nýbrž přišel, aby svědectví vydal o Světle. Bylo Světlo pravé, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. Na světě byl, a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali. Kdožkoli však jej přijali, dal jim moc státi se dítkami Božími, těm totiž, kteří věří ve jméno jeho, kteří se zrodili nikoli z krve ani z vůle těla, ani z vůle muže, nýbrž z Boha. (Zde se pokleká.) A Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi; a viděli jsme slávu jeho, slávu jako Jednorozeného od Otce, plného milosti a pravdy.
R. Bohu díky.