Putování k nebeské vlasti
Skončila první část církevního roku, rozpadající se na dvě „sváteční“ období. V pravém slova smyslu prožívali jsme celé dílo spásy, a teď spadla opona: Pán se odebral k Otci, Duch sv. ujal se řízení církve, a apoštolé se rozcházejí „do práce“, jdou hlásat světu jméno Kristovo. Církev nastupuje nyní svůj pochod dějinami lidstva, svoji pouť k nebesům, a my spolu s ní. Tuto pouť církve a zároveň každé duše, krví Kristovou vykoupené a Duchem sv. posvěcené, znamená druhá část církevního roku: doba postsvatodušní. Putujeme k nebeské vlasti, to jest základní tón této doby. Církev tam jistě doputuje, a my? My máme alespoň pevnou naději, že s milostí Boží doputujeme též – proto v liturgii teď barva zelená, barva naděje. V kněžských hodinkách se modlíme dvakrát denně Zdrávas Královno – výkřik vyhnance k nebeské Královně, Matce milosrdenství a Orodovnici, aby po tomto putování nám ukázala požehnaný plod svého panenského života.
Svatí jako vzor
Svátky svatých jsou v této době hojnější a lépe se do ní hodí. Církev sbírá ovoce vykupitelského díla Kristova, a nám připomínají tito naši bratři a sestry: „Předešli jsme vás, jsme již u cíle, pojďte za námi v našich šlépějích.“ Vrcholu dosahují tyto pocity ve svátek Všech svatých (1. listopadu), jenž jest závěrkou této doby: celá církev shromážděna u trůnu Beránka. Největší a centrální slavnost této části církevního roku jest svátek Královny církve bojující i vítězné: Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).
Svatost ve všednosti
Celá tato doba dýše náladou všedního života. Den jde za dnem, týden za týdnem, jeden jak druhý. V neděli se scházíme v chrámě, a tam v epištolách a evangeliích nám vysvětluje církev povinnosti a požadavky každodenního života, abychom byli připraveni k příchodu Páně, a v modlitbách nám vyprošuje pomáhající milost, abychom nezemdleli na cestě daleké a obtížné. Slyšel jsi již, že dokonalost nepozůstává v tom, abys konal věci mimořádné a veliké, nýbrž abys plnil svědomitě všední a na pohled snad nepatrné povinnosti svého stavu, tak jak to dělali přemnozí ze světců, jichž památku slavíme.
Nejsv. Trojice, Boží Tělo, Srdce Páně
Branou této doby jest svátek nejsv. Trojice – Te Deum na poděkování Bohu za veliké dílo vykoupení, o němž jsme v období vánočním a velikonočním rozjímali. Se svátkem Božího Těla a Srdce Páně tvoří nádherné trojhvězdí, které nám září na cestě k nebi. Tyto svátky mají docela jiný ráz než dosavadní, jsou rázu čistě věroučného a tvoří celek, v němž se sbíhá jako v ohnisku celé křesťanství.
Převzato z: P. Konrád M. Kubeš T. J.: Ve šlépějích neposkvrněné, Brno 1935, dílo má církevní schválení.