Mše svatá na slavnost Všech svatých v kostele sv. Kateřiny

V kostele sv. Kateřiny na Novém Městě pražském bude 1. listopadu na slavnost Všech svatých od 18:00 sloužena mše svatá v tradičním dominikánském ritu. Slouží P. Cyprián Suchánek.

Připomínáme, že na stejném místě bude tradiční mše svatá (tentokráte v římském ritu) sloužena i 2. listopadu na památku všech věrných zemřelých, taktéž od 18:00.

Výstup k oltáři, jeho políbení a incensace

Vysvětlení obřadů, které tvoří přechod od přípravných částí mše svaté do části jí vlastních. Jedná se o úchvatné modlitby kněze, který má přistoupit k oltáři, mystické Golgotě, gesto jeho políbení a popř. okuřování oltáře, které probíhá ve slavné mši svaté.

Předcházející část mše svaté: Modlitba u stupňů otláře

Slavná asistovaná poutní mše sv. na Svaté Hoře, L. P. 2010. Výstup k oltáři.

První modlitba, vstup do Svatyně svatých

Po výzvě k modlitbě Orémus (Modleme se) na konci stupňových modliteb[1] vystupuje kněz k oltáři, mystické Golgotě, kde má být obnovena vykupitelská oběť. Přitom se modlí: Sejmi s nás, prosíme, Pane, nepravosti naše, abychom hodni byli do Svatyně svatých s čistou vejíti myslí… Vyjadřuje tak hlubokou úctu před novozákonní Svatyní svatých, eucharistickým obětištěm, nejsvětějším místem v chrámě, posvěceným skutečnou přítomností Boží.

Nejposvátnější část starozákonního chrámu, velesvatyně, do které směl vkročit pouze velekněz, a to jen jednou za rok, byla jen stínem novozákonního oltáře, u něhož se obnovuje vykupitelská oběť Kristova. O co tato nová svatyně převyšuje svatyni starozákonní, o to třeba z naší strany větší úcty. Proto Církev svatá vkládá knězi do úst další modlitbu, v které opět prosí o očištění, jako už i při modlitbách stupňových.

Políbení oltáře.

Druhá modlitba a políbení oltáře

Kněz stojí mírně skloněn uprostřed oltáře, klade na něj sepjaté ruce a modlí se: Prosíme tě, Pane, pro zásluhy Svatých tvých, (líbá oltář uprostřed) jejichž ostatky zde jsou, a všech Svatých, abys prominouti ráčil všecky moje hříchy…

Kněz, vědom si své slabosti a nehodnosti, se dovolává zásluh svatých, hlavně mučedníků, jejichž ostatky jsou v oltáři pohřbeny.[2] Pokorná slova modlitby provází dva tklivé úkony. Kněz uctivě skloněný klade své sepjaté ruce na oltář (symbol Krista a svatých), aby naznačil, že při modlitbě za odpuštění hříchů spoléhá pouze na Vykupitele a přímluvu svatých.

Ze samotných slov modlitby je patrné, že políbení platí v první řadě pro ostatky svatých, které jsou v oltáři pohřbeny, ale též i jako projev úcty a lásky ke všem svatým a tudíž i ke Kristu, hlavě, koruně a králi všech svatých. Oltář je totiž v první řadě symbolem Vykupitele. Kněz tak projevuje úctu a lásku celé Církvi vítězné v čele s Kristem a obnovuje, oživuje a upevňuje s ní svaté společenství.

Ve středověku kněz líbal kromě oltáře také kříž, dnes biskup líbá evangelní knihu.

Okuřování oltáře (incensace) a jeho význam

Při slavných formách mše svaté následuje nyní okuřování oltáře, kterým vrcholí úvodní, přípravná část mše svaté. Po vnitřní přípravě obětníka i věřících se tak slavně připravuje i oltářní obětiště.

Symbolika kadidla je rozmanitá a vznešená. Vůně kadidla stravovaného v ohni i kadidlový dým vystupující k nebi jsou výrazným symbolem vnitřního obětního smýšlení a bohulibé modlitby. Kadidlo spalované na rozžhaveném uhlí symbolisuje oběť ve stravujícím ohni lásky.

Okuřování celebranta (Počaply 2010).

Vonné oblaky kadidlového dýmu jsou podle Písma svatého též náznakem bohulibé modlitby (Ž. 140 (141), 2). Výjev ze Zjevení sv. Jana se pak již velmi podobá obřadu ve mši svaté: „A jiný anděl přišel a postavil se k oltáři s kadidelnicí zlatou; a bylo mu dáno mnoho vonidel, aby je dal k modlitbám všech věřících na oltář zlatý, který jest před trůnem Božím. I vystoupil dým vonidel k modlitbám věřících z ruky andělovy před Boha.“ (Zj 8, 3-4) Oltář zahalený kadidlovým dýmem upomíná na nebeskou velesvatyni, která je naplněna modlitbami blažených.

Kadidlo naznačuje nejen naše modlitby samotné, ale i jejich účinky. Oblaka dýmu halící oltář symbolisují (podobně jako ve Starém zákoně) milostiplnou přítomnost Boží. Proto se kadidla užívá ještě při evangeliu a proměňování, chvílích, kdy je přítomnost Kristova mezi námi nejzřejmější. V prvním případě se objevuje jako božský Učitel, v druhém jako vykupitelská Oběť.

Po okuřování oltáře bývá incensován i celebrant jakožto zástupce božského Velekněze. Incensum je nejen projevem bohopoctného holdu (oběti), ale slouží v liturgii vůbec k tlumočení náboženské pocty. Celebrant má přijímat poctu incensa s pokornou prosbou očištění.

Historie incensace v křesťanské bohoslužbě

Jak bylo řečeno výše, užívání kadidla bylo posvěceno již v bohoslužbě starozákonní, poté také činem sv. tří králů, kteří podle souhlasného výkladu Otců holdovali obětí kadidla u jeslí Vykupitele.

Užívání kadidla mezi křesťany však začíná až později, neboť bylo mezi tím znesvěceno pohany (obětování kadidla státnímu římskému božstvu bylo projevem odpadu od víry), takže křesťanům kadidlo připomínalo pohanskou modloslužbu. O jeho užití mluví ve 3. století Tertullian. Nejspíše to však bylo v podzemí pro zlepšení vzduchu, nikoliv tedy ještě přímo k bohoslužebným účelům.

Až ve 4. století, kdy Církev nabyla svobody a nebezpečí  pohanství už nehrozilo, vešlo ve zvyk liturgické používání kadidla, nejprve na křesťanském východě, odkud se pak rozšířilo i na západ.

Následující část mše svaté: Introitus

________________________________________________________________________________________________
[1] Výstup kněze k oltáři a modlitby, které při něm pronáší, jsou vlastně závěrem modliteb stupňových a nikoliv nějakou vlastní částí. Pro zkrácení a větší přehlednost jsme jej však takto vyčlenili.
[2] Upuštění od povinnosti ukládání ostatků mučedníků do oltářního kamene, kterážto praxe sahá až do prvních křesťanských dob, stejně tak jako stavění oltářů (nebo obětních stolů) ze dřeva, je novotou, pro jejíž rozbor zde není dostatek místa. Obřady tak vykládáme vzhledem ke klasickým podmínkám, tzn. oltář, který má alespoň hlavní část z kamene, s uloženými ostatky. Neznamená to také, že tradiční mše svatá by dnes nesměla být sloužena v kostelech, jejichž oltáře tyto podmínky nesplňují.

Posvícení v Komárně: pontifikální tradiční mše sv.

Msgre. Lajos Varga

V sobotu 6. listopadu od 17 hodin bude biskup Lajos Varga z Vácu (Maďarsko) sloužit pontifikální mši sv. v tradičním římském ritu v kostele sv. Ondřeje v Komárně (trnavská diecéze) u příležitosti 150. výročí posvěcení tohoto kostela. Zpěvem doprovodí Capitulum Laicorum Sancti Michaelis Archangeli.

Tradiční mše svatá 2. listopadu v Praze

Průčelí kostela sv. Kateřiny se zachovalou gotickou věží.

V úterý 2. listopadu na památku všech věrných zemřelých bude od 18:00 v kostele sv. Kateřiny na Novém Městě pražském sloužena tradiční mše svatá za hudebního doprovodu sboru od kostela sv. Františka z Assisi. Slouží P. Lukáš Lipenský, O.Cr.

Přímý přenos

Do kostela sv. Kateřiny v Praze byly nainstalovány lavice

Po více než rok trvající práci byly do kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském přidány lavice pro věřící. Po desetiletích se tak kostel stává opět plně funkčním a zcela vyhovujícím bohoslužebným účelům. Snad je tak započato další klidné údobí v historii kostela, který má už tak velmi pohnutou minulost.

Interiér kostela s novými lavicemi.

Po více než rok trvající práci byly do kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském přidány lavice pro věřící. Po desetiletích se tak kostel stává opět plně funkčním a zcela vyhovujícím bohoslužebným účelům. Snad je tak započato další klidné údobí v historii kostela, který má už tak velmi pohnutou minulost.

Založen císařem Karlem IV. a z vděku zasvěcen světici, která jej na svůj svátek uchránila před smrtí mezi nepřátelskými vojsky – sv. Kateřině Alexandrijské, byl zdemolován husity během reformačních výbojů a z gotické doby se tak zachovala již jen věž. Za vlády jagellonců byl v letech 1512-1522 opět poněkud vyspraven, aby v převážně utrakvistické zemi sloužil jako jeden z mála katolických kostelů v Praze.

Plně obnoven a velkolepě přestavěn v 18. století Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem požíval až do roku 1784 klidné časy. Poté byl dekretem Josefa II. zrušen augustiniánský klášter (dnešní nemocnice), ke kterému kostel patřil, a bohoslužby tak byly opět přerušeny. V 30. letech 19. století byl kostel opět vysvěcen a využíván k bohoslužbám pro pacienty a personál ústavu pro choromyslné, který byl v původním klášteře.

Za 2. světové války byly ještě opraveny fresky a fasáda, v r. 1950 již pod taktovkou komunistického režimu však byly bohoslužby opět přerušeny a kostel přešel v majetek hlavního města Prahy. Období 2. poloviny 20. století tak bylo jedním z nejtemnějších v celé historii kostela. Během této doby sloužil např. jako skladiště, což bylo také důvodem odstranění a zlikvidování hodnotných lavic.

Poslední restaurace kostela probíhala v letech 1999-2007, zavedení pravidelných nedělních mší svatých a letošní přidání lavic je tak snad vyslyšením modliteb mnohých věřících na mocnou přímluvy sv. Kateřiny. Poděkujme a prosme sv. Kateřinu, ať svou ochrannou ruku drží nad kostelem i nadále.

První poutní mše svatá ke cti blahoslaveného Karla Habsburského

Dne 23. 10. 2010 od 15.00 bude v nově vysvěcené kapli nad Branišovem u Kdyně sloužena první poutní mše svatá v tradičním římském ritu ke cti blahoslaveného Karla Habsburského, rakouského císaře a českého krále.

Mši svatou bude sloužit P. Miroslav Kratochvíl, okrskový vikář domažlického vikariátu.

[mappress]

Zázrak v Douai potvrzující, že Kristus Pán ve Mši svaté celý svůj život obnovuje

Pro posílení naší chabé víry koná dobrotivý Bůh v dějinách stále mnoho zázraků. Ten, o kterém vypráví Tomáš z Cantimpré, by měl posílit naši víru v zázrak zázraků – skutečnou přítomnost Pána Ježíše Krista ve svaté Hostii a zpřítomnění celého jeho života v oběti mše svaté.

Zvonice v Douai, Jean-Baptiste Camille Corot (1871).

Zneuctěná Hostie

Tomáš z Cantimpré, bývalý žák proslaveného učence Alberta Velikého v Kolíně a spolužák svatého Tomáše Akvinského, posléze světící biskup v Cambrai v severní Francii, muž nad jiné znamenitý i učený, píše takto: „Léta Páně 1254 stalo se v Douai, že jistý kněz, udílej v čase velikonočním svaté přijímání v kostele svatého Amata, spatřil jednu svatou Hostii v prachu na zemi ležeti. I polekal se pohledem tím velice, nevěda, jak se to bylo přihodilo; a padnuv na kolena, chtěl tu svatou Hostii uctivě zvednouti. Tu však s úžasem zpozoroval, jak se ona sama od sebe ze země pozvedla a ve vzduchu vznášela. Poněvadž neměl jiného korporalu po ruce, leč ono, na kterém ciboř stála: vzal ručníček, zvaný purifikatorium, jímž kalich bývá vysušován, podržel týž pod svatou Hostií a pak ji položil na něj. Potom ji odnesl s radostí na oltář, poklekl pokorně před ní a prosil Pána Ježíše za odpuštění toho zneuctění, jehož se mu bylo tak dostalo.

Zjevení Krista Pána v podobě Děťátka

Když při tom na nejsvětější Svátost nábožně pohlížel, zpozoroval s velikým podivením, že podoba svaté Hostie zmizela a v podobu milostného Děťátka se proměnila. Tím byl kněz velmi dojat, že počal plakati a vzlykati a to tak hlasitě, že všichni kanovníci toho kostela z kůru pospíchali, aby knězi onomu na pomoc přišli. Tu spatřili i oni všichni podobu Dítka podivuhodné krásy; a byli pohledem tím tolik pohnuti, že pro samou radost a rozkoš ani upokojiti nemohli.

Zjevení Krista Pána v mužné podobě

Potom přikvapil i veškeren lid v kostele přítomný, aby spatřil onen veliký zázrak a o skutečné přitomnosti Pána Ježíše na vlastní oči se přesvědčil. Aj hle! Nový, divoucí div! Ačkoliv kněží sboroví viděli rozmilé Jezulátko, lidé světští nemohli ho spatřiti; zato však zřeli na místě něho Pána Ježíše v mužné podobě, obkličeného velebností božskou. Jakým leknutím i úžasem byli jati, nemohli ani vypověděti, ani kdy po celý život zapomenouti. Z uctivosti brzo oči své k zemi skláněli, brzo zase je pozvedali, aby Pána Ježíše viděli. Toto vznešené zjevení trvalo po celou hodinu. Kdo nám asi vypoví, mnoho-li vroucích povzdechů za tu dobu tu diváci k Pánu Ježíši vyslali a mnoho-li sladkosti tehdy v srdcích svých okusili?

Rozšíření zprávy o zázraku, vyšetření záležitosti biskupem

Když se bylo nesmírně mnoho lidí sběhlo, a Pán Ježíš byl po hodině svou líbeznou podobu očím jejich opět zakryl, uzavřel kněz přesvatou Hostii do svatostánku a lid počal zprávu o tomto velikém zázraku daleko široko roznášeti. Když se o tom byl také jmenovaný světící biskup Tomáš dověděl, odcestoval z Cambrai do Douai, aby věc vyšetřil: a přišed k děkanovi sborového kostela svatého Amata, tázal se ho, co pravdy na tom, že prý se Kristus Pán ve chrámu, jeho správě svěřeném, zjevil. Děkan odpověděl: „Není na pravdě toliko to, že Pána Ježíše ve svaté Hostii přemnozí spatřili; ale mnozí ho spatřují v lidské jeho podobě skutečně posud.“ „I povstala ve mně veliká žádost,“ píše dále světící biskup, „abych i já Krista Pána v lidské jeho podobě uzřel; a proto jsem prosil děkana, aby také mně tuto nejsvětější Hostii ukázal. I odešel tedy se mnou do kostela a s námi vstoupil také veliký zástup lidí v očekávání, že Pána Ježíše ještě jednou spatří.

Opětovné zjevení lidu, ne však biskupovi

Děkan otevřel svatostánek ne bez bázně, vyňal nejsvětější Svátost z něho a udělil s ní požehnání shromážděnému lidu. Aj zázrak! Lid se ozval hlasitým štkaním a volal: „Ó Ježíši! Ó Ježíši!“ I tázal jsem se, co by ten křik a pláč znamenati měl? A oni mi odpověděli: „Vidíme milého Spasitele svého.“ Ale já nemohl jsem nic jiného rozeznati, leč jedině podobu svaté Hostie. Proto jsem se velice zkormoutil a se domníval, že snad pro své hříchy nejsem hoden, abych mohl Spasitele spatřiti. Proto prozyptoval jsem zevrubně svědomí své. Když jsem však nemohl nic značnějšího v něm vyhledati, prosil jsem Pána Ježíše se slzami v očích za tu milost, abych i já ho mohl spatřiti.

I biskup nakonec Krista Pána spatří

Když jsem se takto vroucně pomodlil, byla prosba má vyslyšena. Spatřil jsem opravdu Pána Ježíše, ale nikoli v podobě dítka, jak ho mnozí z lidu viděli, nýbrž v podobě dokonalého muže. Spatřil jsem Krista Pána zcela jasně. Nos jeho byl lepě utvářený; obočí krásně prohnuté; oči nadmíru jasné a příjemné; vlasy splývaly mu s hlavy až na ramena; vous měl dosti dlouhý a pod bradou poněkud zakroucený. Čelo jeho bylo hladké i široké; tváře poněkud hubené a bledé, hrdlo přiměřeně dlouhé a hlava poněkud nakloněná. V této krásné podobě díval jsem se na Spasitele dobrou chvíli a pohnul se pohledem tím tolik, že se srdce mé láskou i rozkoší rozplývalo.

Kristu Pán trpící

Když jsem se takto po nějakou chvíli tímto milostivým pohledem pokochal, změnila se lahodná podoba toho tolik krásného obličeje Páně a já ho spatřil v podobě, kterou měl při svém přehořkém utrpení. Viděl jsem ho trním korunovaného a zbroceného přemnohou krví, jež mu s čela přes obličej tekla. Tímto tklivým pohledem pohnulo se srdce mé takovou útrpností, že mi vyhrkly horké slzy a já jsem bolestiplné utrpení Páně přehořce oplakával. Ba, zdálo se mi, jako by ostnaté trní koruny Páně do mé hlavy se zabodalo, poněvadž jsem bolestných bodnutí v čele i v celé hlavě pociťoval.

Každý spasitele v jiné podobě viděl

Hojně shromážděný lid propukl zatím ve zmatený křik, a každý dával způsobem vzláštním city své najevo, poněvadž každý Spasitele v jiné podobě spatřoval i poznával. Někteří totiž viděli Pána Ježíše v podobě přemilého Děťátka; jiní v tomtéž okamžiku v podobě krásného Pacholíka; jiní v podobě dospělého Mládence; jiní v podobě ušlechtilého Muže; a jiní v podobě velikého Trpitele. Jakých hnutí každý v srdci svém okoušel; jaké vroucí vzdechy k Spasiteli svému vysílal; kterak vnitřní hnutí své i zevnitř hlasem i pohyby svými najevo dával; jak mnoho sladkých anebo hořkých slz prolil, nechť každý domyslí se sám, poněvadž mně nelze to vše popsati.“ A div tento potrval po více dnů a opakoval se po každé, když svatá Hostie veřejné úctě vystavena byla.

Založení bratrstva

I zavdaly zázračné zjevy ty příčinu k tomu, že založeno bylo při kostele svatého Amata v Douai zvláštní bratrstvo k uctívání nejsvětější Svátosti oltářní, jež vbrzku velice se rozšířilo, mezi své členy osobnosti i z nejvyšších kruhů čítalo a od více papežů přemnohými odpustky obdařeno bylo.
A podobně, jako se Pán Ježíš tehdy způsobem zázračným a nám nepochopitelným ukazoval, tak činí až posud ve všech Mších svatých, an v nich svůj celý život i své celé utrpení obnovuje a veškeré události svého pozemského života Otci nebeskému i Duchu Svatému, své přemilé Matce i všem kůrům andělů a zástupů svatých tak jasně představuje, jako by se všecko jednotlivě opět před nimi ve skutečnosti dálo!

Výňatek z díla Martina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno  s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze. (Zvýraznění a nadpis redakce KL)

Juventutem zve na pravidelné setkávání příznivců katolické tradice

Česko-slovenská skupina katolického hnutí Juventutem vás zve na setkávání s těmi, kteří se cítí být osloveni tradiční spiritualitou katolické církve a zejména klasickým římským ritem mše sv. (podle římského misálu z roku 1962).

Setkávání je určeno zejména pro mládež, ale případní zájemci, kteří patří věkem ke starší generaci, ale mají mladého ducha, zcela jistě nebudou odmítnuti.

Česko-slovenská skupina katolického hnutí Juventutem vás zve na setkávání s těmi, kteří se cítí být osloveni tradiční spiritualitou katolické církve a zejména klasickým římským ritem mše sv. (podle římského misálu z roku 1962).

Setkávání je určeno zejména pro mládež, ale případní zájemci, kteří patří věkem ke starší generaci, ale mají mladého ducha, zcela jistě nebudou odmítnuti.

Náplní setkání je modlitba, četba Písma svatého, katecheze či přednášky a diskuze na zajímavá témata. Během setkání také bude prostor pro praktickou výuku ministrování při tradiční liturgii.

Setkání se uskuteční vždy jednou za měsíc. Termíny dalších setkání budou upřesněny  na našich webových stránkách. Na každé setkání je třeba se přihlásit přes formulář.

První setkání se koná v sobotu 16. října 2010 na faře v Horním Újezdě. Začátek setkání je ve 14:00 hod.

[mappress]

Video o semináři Kněžského bratrstva sv. Petra

Kněžské bratrstvo svatého Petra (FSSP) je společenstvím kněží římskokatolické Církve, kteří slouží mše sv. a vysluhují svátosti v tradičním římském ritu a modlí se tradiční breviář. V roce 1988, kdy bylo založeno, disponovalo FSSP pouhými 12 členy. Mezi jeho příznivce patří řada biskupů a kardinálů včetně samotného papeže Benedikta XVI., který dokonce v minulosti vysvětil přímo v semináři FSSP několik kněží.

Kněžské bratrstvo svatého Petra (FSSP) je společenstvím kněží římskokatolické Církve (přesněji dle Kodexu kanonického práva „klerikální společnost apoštolského života papežského práva“), kteří slouží mše sv. a vysluhují svátosti v tradičním římském ritu a modlí se tradiční breviář. V roce 1988, kdy bylo založeno, disponovalo FSSP pouhými 12 členy. Mezi jeho příznivce patří řada biskupů a kardinálů včetně samotného papeže Benedikta XVI., který dokonce v minulosti vysvětil přímo v semináři FSSP několik kněží.

V současnosti má FSSP už dva semináře – v německém Wigratzbadu a v Dentonu v USA. V říjnu 2009 mělo 219 kněží a 140 seminaristů z 28 zemí světa. Jeden bohoslovec pochází z České republiky (pro čtenáře KL máme připravený rozhovor s ním, který zveřejníme v blízké době). Letos nastoupí do wigratzbadského semináře dva bohoslovci z Moravy. Jeden z nich vytvořil české titulky k videu o semináři v Dentonu, které rozhodně stojí za vidění.

Děkujeme za zdařilý překlad a přejeme všem našim bohoslovcům na přímluvu Panny Marie Boží pomoc a ochranu!

Video (28 minut) je rozděleno na 3 části (pokud se vám nezobrazují titulky, klikněte sem):