Krása liturgie

Chladnost kněží

Vypravovala toto:

„Všude vídám kněze, že tonou v milostech církevních, v pokladech zásluh Pána Ježíše a svatých, ale že učí, kážou a obětují mrtvě a chladně.

A byl mi ukázán pohan, který stál na sloupu a tak vřele mluvil o novém Bohu, kterého má jiný národ a který je nade všechny bohy, že všechen lid i s ním byl stržen touhou.

Velké zlo ve špatném sloužení mší

Tato vidění se na mne hrnou ve dne i v noci, takže si nevím rady. Nynější bída a zkaženost mi bývají pokaždé ukazovány v přirovnání k bývalým lepším časům, a pak se musím modlit bez ustání. Špatné sloužení mší je cosi strašlivého. Ach, není to lhostejné, jak se slouží!“

…

Světské radovánky kněží a vidění zlých duchů

„Nad společností duchovních, světských lidí a žen, kteří seděli spolu hodujíce a lehkovážně žertujíce, spatřila jsem temnou mlhu, která přecházela v mrak černý jako noc. Uprostřed mlhy nahoře jsem viděla sedět satana ohavné podoby a kolem něho právě tolik ďáblů, kolik účastníků sedělo dole ve společnosti. Tito duchové byli ustavičně činní, vykonávajíce vliv na to, co tropili ti lidé tam dole. Našeptávali jim všelicos a všelijak na ně působili. Ti lidé tam tropili věci velmi nebezpečné, ponoukající ke smilstvu, a vedli urážlivé a prostopášné řeči. Duchovní byli z těch, kteří mají zásadu: Užívej a utrácej! Za našich dnů si nehrej na podivína nebo na tmáře! – A jako takoví sloužili denně mši svatou. –

Postava ďáblova byla děsná. Měl krátké paže s drápy, jeho nohy byly dlouhé a kolena obrácená, takže nemohl pokleknout. Jeho obličej byl lidský, ale chladný, zlověstný a děsný. Měl cosi z kůže jako křídla. Byl černý, dělal tmu a vycházela od něho noc.

S posupným chechtotem se chlubil, že všichni tito kněží jsou jeho, poněvadž jsouce tak zkaženi, denně slouží mši svatou a tak se stále více zamotávají do jeho léčky.

Ježto mluvil o svém právu a já jsem se tomu divila, dostalo se mi poučení, že ďábel vskutku nabude znamenitého práva, jestliže člověk pokřtěný, kterému se skrze Ježíše Krista dostalo moci, aby ďábla přemohl, přesto přece se vydává hříchem dobrovolně do jeho moci. Tento obraz měl do sebe cosi velmi vážného a pohnutého.“

…

Nedostatky jiných při bohoslužbě příležitostí pro získání milosti

„Nedůstojně zpívaná slavná mše svatá nebo pohoršlivá hra na varhany snadno někoho popudí k zlosti, kdežto jiného zase povznáší. Ale takovou zlost nutno potírat modlitbou. Kdo v sobě potlačuje nevoli, kterou zavinil někdo nedbalostí v kostelní službě, získává si veliké zásluhy a sám zdvihne milost, kterou jiný odhodil.“

…

Vidění obětování Krista při mši svaté

„Volala jsem k Bohu Otci, aby ráčil shlédnout na svého Syna, jenž každou minutu činí žádost za hříšníky, jenž právě se zase obětoval, jenž se obětuje nepřetržitě. V té chvíli spatřila jsem nad oltářem kněze sloužícího mši svatou živý obraz Velikého pátku, jak Kristus Pán se obětuje na kříži, a pod křížem jsem viděla Marii a Jana. Toto vídám každou hodinu ve dne v noci, a vidím celou obec, jak se modlí, dobře nebo špatně, a vidím také, jak kněz slouží mši svatou. …

Jak andělé doplňují všechno to, co kněz zanedbá

Nad oltářem vídám bohoslužbu nebeskou, při které andělé doplňují všechno, co kněz opomene. Za ty členy obce, kteří pobožní nejsou, musím ovšem obětovat své srdce a úpím k Bohu o slitování. Vidím též mnoho kněží sloužit mši svatou uboze. Ti, kteří ve své škrobenosti příliš dbají jen o to, aby zevně v ničem nechybili, často pro tuto péči zanedbávají usebranost vnitřní; stále myslí jen na to, jak se lid na ně dívá, a proto nevidí Boha. Ti, kteří jsou úzkostliví, snaží se zase o to, aby si byli stále vědomi své zbožnosti.“

Pak se jí začaly zjevovat všechny nedostatky mírou stále rostoucí, jako by nesměla být ušetřena žádné podívané, která zvětšovala její utrpení, protože jejím úkolem na světě bylo smírčí utrpení právě za tyto nedostatky.

Mše svaté odvracejí od lidí spravedlivý Boží hněv

Vypravovala:

„O svátku sedláka Isidora mi bylo mnoho ukázáno o ceně sloužení a slyšení mše svaté.

Přitom mi bylo řečeno, že je to velké štěstí, že se slouží tolik mší svatých, třebas i od nevědomých a nehodných kněží, protože tím prý se odvracejí od lidí všelijaká nebezpečí, tresty a navštívení. Je prý dobře, že mnozí kněží přitom nevědí, co činí, protože kdyby prý to věděli, hrůzou prý by ani nemohli dokonat Nejsvětější oběť.

Požehnání plynoucí ze mše svaté

Viděla jsem, jaké podivuhodné požehnání přináší účast na mši svaté, jak se podporuje veškerá práce a všechno dobré a jak se tím nic nezamešká; jak často jediný člen domácnosti, když se účastní mše svaté, přinese toho dne požehnání celému domu.

Viděla jsem, oč více požehnání se dostává těm, kteří na mši svaté jsou, než těm, kteří na ni dávají nebo na ni jiné posílají.

Viděla jsem také, jak chyby spáchané při sloužení mše svaté bývají nadpřirozenou pomocí zase napravovány.“

Zneuctění Velebné Svátosti špatnými kněžími

Jejím úkolem bylo, aby putovala na všechna místa, kde bylo zapotřebí její pomoci, a té bylo zapotřebí zvláště tam, kde lidé uráželi Boha zlehčováním milosti, kterou jim nabízel.

O jedné z takových poutí vyprávěla toto:

„Byla jsem s andělem strážným v sedmi kostelích, abych se modlila před Velebnou Svátostí a obětovala utrpení Kristovo za potupení a zneuctění, kterého se Velebné Svátosti dostává od špatných kněží. V každém kostele se k nám přidružil patron toho kostela a on i anděl strážný konali pobožnost se mnou. Modlitby byly ve formě litanií.“

Opomenutí rozmnožují pouze vinu toho, kdo se jich dopouští, a jsou napravována podle vyššího řádu

Později vypravovala:

„Viděla jsem obraz nedostatků při pozemských bohoslužbách i obraz jejich nadpřirozeného doplňování. … Zvláště je pamětihodné, že nedostatky a opomenutí při pozemských bohoslužbách rozmnožují pouze vinu těch, kdo se jich dopouštějí, kdežto služba, jež náleží Pánu, nahrazuje se mu podle vyššího řádu.

Velká vina roztržitosti kněží a napravování svatými zástupci

Tak mimo jiné vídávám roztržitost kněží při svatých úkonech, například při mši svaté, a vidím ji s celou její podstatou; vidím totiž knězovu osobu tam, kde jsou jeho myšlenky, a mezitím u oltáře vidím na jeho místě nějakého svatého zástupce. Tyto obrazy ukazují strašlivým způsobem velikost viny toho, kdo tak nepobožně koná službu božským tajemstvím. Tak například vidím kněze vycházet ze sakristie v mešním rouchu; ale nekráčí k oltáři, nýbrž vybíhá z kostela do vinárny, do zahrady, k myslivci, ke knize, do společnosti; a vidím ho hned tam, hned onde, podle toho, jak těkají jeho myšlenky, jako by tam opravdu byl osobně. Je to podívaná opravdu žalostná a hanebná. Ale opravdu neobyčejně dojemná je podívaná na to, jak zatím svatý kněz koná u oltáře službu místo něho. Často arci vidím, že zatímco se slouží mše svatá, vrátí se kněz několikrát k oltáři, ale pak zase z čista jasna odběhne na nepatřičné místo. Kolikrát vidím, že toto těkání trvá nějakou dobu nepřetržitě.

Polepšení, které pak vídám, projevuje se jako zbožné setrvání a usebrání při modlitbě.“

Spatřila jsem úžasnou bídu, jak se totiž v kostele karbaní, pije, smilní, žvaní, zkrátka jak se tam tropí všeliká ohavnost. Zdálo se, jako by uprostřed kostela byl zřízen kuželník. Kněží tomu nebránili a sloužili mši svatou velmi neuctivě. Viděla jsem jen hrstku těch, kteří byli ještě zbožní a něčemu rozuměli. V kostelních dveřích jsem viděla též stát židy.

Byla jsem velmi zarmoucená. Tu mi svázal můj nebeský Ženich ruce poutem, jakým sám byl přivázán ke sloupu, a řekl:

Takto ještě bude Církev spoutána, tak těsně bude ještě sevřena, než zase povstane.“

…

Vidění spolupůsobení andělů při svátku andělů strážných

Aby se jí po tolika bolestných viděních dostalo na chvíli útěchy, měla na svátek andělů strážných vidění radostnější, o němž vypravovala:

„Viděla jsem pozemský kostel a v něm mnoho mně povědomých lidí. Nad kostelem viděla jsem mnoho jiných kostelů, do kterých ses díval jako do vyšších poschodí nějaké věže. Všechny tyto kostely byly plné kůrů andělských a v každém kostele byli jiní. V nejvyšších místech jsem spatřila před trůnem Nejsvětější Trojice Pannu, obklopenou řádem nejvyšším. Dole jsem viděla kostel pozemský, a pohlédl-li jsi vzhůru, zdálo se ti, jako by nebe stálo nad nebem a všechna se jen hemžila anděly.

Nahoře bylo všechno tak činné a uspořádané, že to nelze ani povědět, kdežto dole v kostele bylo všechno nad pomyšlení ospalé a nedbalé. To jsi cítil zvláště proto, že byl svátek andělů a že andělé každé slovo, které kněží při mši svaté pronesli lenivě a roztržitě, tak nevýslovně rychle přinášeli k Bohu a napravovali všechny vady ke cti Boží.“

Převzato z: Jaroslav Durych: Svaté kněžství podle vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové. Vydala MCM v Olomouci 2003. Dílo má církevní schválení. (Nadpis a mezititulky redakce KL)