Co to je a jak se liší mše svatá tichá, recitovaná, zpívaná, pontifikální atd.

Pokud vás zajímá, jak se liší zmíněné formy tradiční mše svaté, podobně jako to zajímalo čtenáře, který nám poslal svůj dotaz, pak čtěte tento článek.

V základu jsou mše svaté dvojího druhu: missa in cantu (zpívaná) a missa lecta (čtená). O mši zpívanou se jedná tehdy, když celebrant zpívá všechny části, které mu podle rubrik ke zpěvu náleží, jinak se jedná o missu lecta.

Tyto základní dva druhy se pak dále rozlišují podle různých okolností:

MISSA IN CANTU

Missa solemnis (asistovaná mše svatá)

Bl. Jan XXIII. slouží papežskou asistovanou mši svatou.

Jedná se o úplnou obřadnou formu tridentské mše. Je při ní přítomen celebrující kněz spolu s jáhnem a podjáhnem. Kněz zpívá všechny k tomu určené části a je použito i kadidla. Jde o „hlavní“ typ mše svaté, od kterého se pak podle okolností něco ubírá a vznikají tak další druhy. Některé obřady nižších forem mše tak můžeme pochopit jen s ohledem na missu solemnis.

Jak už název napovídá, o pontifikální mši svaté (missa pontificalis) mluvíme, pokud missu solemnis neslouží obyčejný kněz, ale biskup. Obřady za účasti biskupa jsou ještě složitější a velmi staré a je k nim potřeba také více služebníků liturgie. Lepší než dlouhé vysvětlování je videonahrávka pontifikální mše svaté, kterou naleznete na této adrese.

Ještě o mnoho složitější je papežská mše svatá s úplnou asistencí. Při ní je přítomno již velmi velké množství asistujících kněží, epištola a evangelium jsou zpívány nejen v latině, ale i v řečtině duchovními řeckokatolického ritu, na oltáři je umístěna papežská mitra a tiara apod. Jedná se o skutečně velkolepé vyjádření velikosti a universality Církve a výjimečný okamžik pro každého, kdo se jí kdy účastnil. Po liturgické reformě v 70. letech 20. století se s takovou papežskou mší svatou však bohužel již nesetkáváme – snad zase někdy v budoucnu.

Missa cantata (zpívaná mše svatá)

Před rokem 1960 se tato mše svatá nazývala missa cantata sine ministris. Od missy solemnis se liší tím, že při ní není přítomen jáhen a podjáhen, a tak jejich úkoly přebírá sám kněz. Důvod některých ceremonií pak není tak úplně zřejmý. Kněz se například otáčí vždy pravou stranou, neboť při misse solemnis se k jáhnovi, který od něj stojí napravo, nesmí otáčet zády. Při misse cantata by měl být taktéž přítomen chór, který zpívá kromě ordinaria i proprium (Introit, Graduale …).

Missa cantata bude s největší pravděpodobností ten druh mše, s kterým se dnes setkáte při nedělní návštěvě tridentské mše, neboť s ohledem na počet kněží (natož pak počet těch, kteří slouží v tradiční formě) je ideál s missou solemnis prakticky neuskutečnitelný.

Aby se předešlo nejednoznačnostem, používáme výraz „zpívaná mše svatá“ právě pro missu cantatu. Jako shrnující výraz pro vyšší formy mše (in cantu) pak říkáme spíše „slavná mše svatá“.

MISSA LECTA

U mší, při kterých kněz nezpívá, je situace poněkud komplikovanější. Původně se označovaly prostě missa lecta, kněz všechny části četl potichu (včetně čtení z Písma) a dialogy pronášel pouze spolu s ministrantem.

V roce 1922 pak Svatý stolec schválil způsob slavení, při kterém s ministranty odpovídá i lid a taktéž s knězem recituje části, které při misse cantata zpívají všichni (Gloria, Credo, Agnus Dei), výjimečně pak i části zpívané samotným chórem. Kněz čte epištolu, evangelium i kolekty nahlas. Tuto formu mše svaté pak nazýváme recitovanou mší svatou (missa recitata popř. missa dialogata). Schválení Svatý stolec odůvodnil tím, že tato forma vštěpuje lidu zbožného a jednotného křesťanského ducha a připravuje k aktivní účasti na tajemství mše svaté. Povolení této formy a její užití pak mohli ve své diecézi korigovat jednotliví biskupové.

Někde se setkáme také s označením mše svatá s lidovým zpěvem. To je missa lecta, při které se v částech, které při misse cantata zpívá chór (Introit, Graduale, Offertorium …), zpívá namísto toho nějaká obecná mešní píseň (většinou v národním jazyce za doprovodu varhan). Knězi pak při takových mších odpovídá buď zase pouze ministranti nebo i lid (pokud zrovna nezpívá).

Klasické misse lecta, při které lid neodpovídá a nezpívá, se pak někdy říká tichá mše svatá. Až do papeže Jana XXIII. se užívala i v latině označení missa secreta, privata, famuliaris, peculiaris. Jan XXIII. však užívání slova privata (soukromá) označil za nevhodné, neboť „nejsvětější oběť mše svaté je výrazem veřejné bohoslužby nabízené Bohu ve jménu Krista a Církve, tudíž bychom se spojení ‚soukromá mše‘ měli vyhnout“.

Při recitovaných či tichých mších jsou na oltáři rozsvíceny také pouze dvě svíce namísto šesti, jak je tomu u vyšších forem.

Postoje věřících

S ohledem na formu mše svaté se také odlišují postoje věřících. Obecně lze říci, že čím slavnostnější forma, tím více věřící stojí a čím nižší forma, tím více klečí. Při zpívaných formách by věřící například měli stát, když je kněz zdraví či zpívá nahlas kolekty, pak při Kyrie, Gloria a Otčenáši. Při nižších formách se v těchto částech klečí nebo sedí. Nicméně nejedná se o nějaká vážná a závazná pravidla, tudíž se velmi liší podle místních a dobových zvyklostí. Toto je pouze jeden model a je možno se setkat s mnoha dalšími.

Modlitba u stupňů oltáře

Stupňovou modlitbou mše svatá začíná. Název dostala od toho, že se jí kněz společně s ministrantem modlí pod nejnižším oltářním stupněm. Ve stupňové modlitbě se vyjadřuje pokora a lítost před Bohem, která tak připravuje a očišťuje člověka dříve, než se odváží vystoupit k oltáři ke konání Nejsvětější oběti, zároveň je z ní však patrná i touha a radost z Boží blízkosti.

Zuj si opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ (Ex 3,5)

Stupňovou modlitbou mše svatá začíná. Název dostala od toho, že se jí kněz společně s ministrantem modlí pod nejnižším oltářním stupněm. Ve stupňové modlitbě se vyjadřuje pokora a lítost před Bohem, která tak připravuje a očišťuje člověka dříve, než se odváží vystoupit k oltáři ke konání Nejsvětější oběti, zároveň je z ní však patrná i touha a radost z Boží blízkosti.

Latinský text, který se pronáší při mši, najdete v mešním řádu, v našem výkladu se budeme držet českého znění, které najdete taktéž na konci tohoto článku.

Význam oltářních stupňů

U hlavních oltářů bývají stupně tři. Jejich symbolika je rozmanitá a krásná.

Jednak upomínají na tři božské ctnosti (víru, naději a lásku), kterými člověk vnitřně vystupuje k Bohu. Především však jsou obrazem Golgoty, neboť na oltáři se během mše svaté nekrvavým způsobem zpřítomňuje právě to, co se tam odehrálo krvavě. Hory, jako místa, kde je Bůh zvláštním způsobem přítomen, poznáváme již ve Starém zákoně. To, co se poté odehrálo na Golgotě, bylo předobrazeno především příběhem Abrahama a Izáka. Ježíš, jediný milovaný Syn, stejně tak jako Izák, si na horu sám nesl dřevo, na kterém měl být obětován.

Velikonoční události pak naznačuje i samotné vybavení oltáře. Kříž připomíná krvavou Kristovu oběť, tři lněná plátna pohřební roucha, v kterých byl uložen do hrobu, a konečně svíce světlo následujícího zmrtvýchvstání.

Žalm Judica

Po znamení kříže se kněz s ministrantem střídavě modlí žalm 43 (42), který začíná v latině slovem Judica.

Modlitba začíná čtvrtým veršem žalmu, který se stává refrénem, v němž kněz vyjadřuje svou touhu po milostiplném oltáři: K.: Vstoupím k oltáři Božímu! … M.: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou. Tím se nemyslí ani tolik na tělo, jako spíše na duši, která se občerstvuje a omlazuje svátostmi a především obětí mše svaté. (srov. 2 Kor 4,16)

Následuje první verš žalmu: K.: Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstivého mne vysvoboď. Člověkem nespravedlivým a lstivým je myšlen starý člověk, který v nás má být ukřižován. (srov. Řím 6,6) Kněz tak prosí Boha o očištění. Ministrant odpovídá: Neboť tys, Bože, síla má! Proč jsi mne zapudil, a proč smuten chodím, když mě souží nepřítel? Kněz pokračuje: Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých. Tímto, třetím veršem žalmu, prosí Boha o osvícení. V ministrantově odpovědi I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž obveseluje mladost mou. se pak zračí již nejdůvěrnější sjednocení s Bohem.

Tyto tři aspekty: očištění, osvícení a sjednocení jsou cesty, kterými musí duše člověka projít, aby se dostala k svému cíli. Tak učí světci – mistři duchovního života, a tak je zároveň uspořádána i celá mše svatá. V první části se očišťujeme od poskrvrny hříchu, následně se necháváme osvěcovat předčítáním z Písma svatého, abychom došli sjednocení s Bohem v přinášení Nejsvětější oběti a sv. Přijímání.

Stupňová modlitba zároveň vyjadřuje i všechny city, kterými mají být kněz a věřící prodchnuti na začátku mše svaté: touhu, bázeň před Hospodinem a zármutek nad vlastními vinami a konečně důvěru v Boha, který nepohrdne obětí pokorného srdce.

Vyznání vin neboli Confiteor

Po žalmu Judica kněz vidí, že jediným naším útočištěm je Bůh, a proto se značí křížem a praví: Pomoc naše ve jménu Páně. M.: Jenž učinil nebe i zemi.

Pln radosti a touhy, jakoby už chtěl vystoupit k oltáři, ale v tom si vzpomene na vlastní hříšnost a nehodnost, a hluboce skloněn se tak nejdříve vyznává ze svých vin a prosí o přímluvu: Vyznávám se všemohoucímu Bohu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu… Po vyznání kněze tak činí jménem ostatních věřících i ministrant. Z úst kněze následuje v podobě dvou krátkých modliteb ujištění, že nám Bůh pro kajícnost hříchy odpustí.

Závěr a výstup k oltáři

Po předešlé části následují modlitby v podobě krátkých veršů, které kněz pronáší střídavě s ministrantem. Ty můžeme chápat jako vnitřní prosbu o to, co si máme žádat jako ovoce mše svaté.

Po nich je kněz již připraven vystoupit k oltáři, a to také s další modlitbou na rtech činí. Oltář uprostřed políbí a pokračuje v dalších částech mše svaté.

STUPŇOVÉ MODLITBY, JAK SE PRONÁŠEJÍ BĚHEM MŠE SVATÉ, V  PŘEKLADU DO ČEŠTINY

Kněz: Ve jménu † Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Vstoupím k oltáři Božímu.

Ministrant: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.

K.: Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstivého mne vysvoboď. (Žalm 42, 1-5)

M.: Neboť tys, Bože, síla má! Proč jsi mne zapudil, a proč smuten chodím, když mne souží nepřítel?

K.: Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých.

M.: I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž obveseluje mladost mou.

K.: Oslavovati tě budu na citeře, Bože, Bože můj. Proč se rmoutíš duše má a proč mne zneklidňuješ?

M.: Doufej v Boha, neboť opět budu jej oslavovati – spasitele svého a Boha svého.

K.: Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.

M.: Jakož bylo na počátku, i nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.

K.: Vstoupím k oltáři Božímu.

M.: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.

K.: Pomoc † naše ve jménu Páně.

M.: Jenž učinil nebe i zemi.

K.: Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a vám, bratří, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikráte v prsa, pravě: ) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a vás, bratří, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.

M.: Smilujž se nad tebou všemohoucí Bůh a odpustě hříchy tvoje, uveď tě do života věčného.

K.: Amen.

M.: Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a tobě, otče, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikrát v prsa pravě:) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a tebe, otče, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.

K.: Smilujž se nad vámi všemohoucí Bůh a odpustě hříchy vaše, uveď vás do života věčného.

M.: Amen.

K.: Prominutí, † rozhřešení a odpuštění hříchů našich nechť udělí nám všemohoucí a milosrdný Hospodin.

M.: Amen.

K.: Bože, obrať se k nám a oživ nás.

M.: A lid tvůj radovati se bude v tobě.

K.: Zjev nám, Pane, milosrdenství své.

M.: A spasení své nám uděl.

K.: Pane, vyslyš modlitbu mou.

M.: A volání mé nechť k tobě přijde.

K.: Pán s vámi.

M.: I s duchem tvým.

Následující část mše svaté: Výstup k oltáři

Pouť k Panně Marii Svatohorské

Katolická tělovýchovná a kulturní organizace Orel Vás zve na pouť k Panně Marii Svatohorské na Svatou Horu u Příbrami v sobotu 22. května 2010

Katolická tělovýchovná a kulturní organizace
Orel župa Svatováclavská
Vás zve na

pouť k Panně Marii Svatohorské

na Svatou Horu v sobotu 22. května 2010 v Příbrami

9.30 hod. – začátek pouti na náměstí T. G. Masaryka u římskokatolického farního chrámu sv. Jakuba v Příbrami. Cestou na Svatou Horu modlitba sv. Růžence a sv. Litanií

11.00 hod. – Slavná asistovaná Mše sv. podle misálu z r. 1962 na Svaté Hoře. Uctění Panny Marie Svatohorské

12.30 hod. – občerstvení na Svaté Hoře (individuálně)

14.00 hod. – pobožnost křížové cesty v ambitech Svaté Hory. Svátostné požehnání ve svatohorské bazilice

Pouť konáme ke cti Panny Marie Svatohorské, ochránkyně českého národa. Během pouti veřejně reprezentujeme svoji organizaci. Předvedeme se jako ukáznění, dochvilní, svátečně ustrojení členové katolického Orla, jako mariánští rytíři.

Statutární město Kladno a Městský úřad Dobříš podporují Orla. Orelské prapory, orelské stejnokroje a lidové kroje vítány! Kvůli dostatečné orientaci při Mši sv. poutníci obdrží česko-latinský mešní řád.

Přihlášky a dotazy pořadatelům: PhDr. Stanislav Vejvar, starosta Orla župy Svatováclavské, standa.vejvar@volny.cz, http://orel-zsv.ic.cz

Introitus

Poté, co kněz vystoupil k oltáři a uprostřed jej políbil přejde na epištolní stranu, kde se označí znamením kříže a přečte Introitus (též Introit), neboli Vstup či vstupní antifonu (od introite – vstoupit).

Ten se obyčejně skládá z některé průpovědi z Písma svatého a jednoho verše žalmu. Končívá pak chvalozpěvem „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…“. Jeho obsah nás pobízí k zamyšlení nad tajemstvím dané doby církevního roku či konkrétního svátku toho kterého dne. Snaží se v nás tak na počátku mše svaté vzbuzovat adekvátní pocity pro danou dobu, ať už je to radost, naděje či zármutek.

Předcházející část mše svaté: Výstup k oltáři

Poté, co kněz vystoupil k oltáři a uprostřed jej políbil přejde na epištolní stranu, kde se označí znamením kříže a přečte Introitus (též Introit), neboli Vstup či vstupní antifonu (od introite – vstoupit).

Ten se obyčejně skládá z některé průpovědi z Písma svatého a jednoho verše žalmu. Končívá pak chvalozpěvem „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…“. Jeho obsah nás pobízí k zamyšlení nad tajemstvím dané doby církevního roku či konkrétního svátku toho kterého dne. Snaží se v nás tak na počátku mše svaté vzbuzovat adekvátní pocity pro danou dobu, ať už je to radost, naděje či zármutek.

Pokud Introitus při začátku mše svaté během stupňových modliteb zpívá schola, neopakuje jej kněz již nahlas, ale čte jej pouze tichým hlasem. (Jak zní zazpívaný introitus si poslechněte zde.)

Dle tradice se Introitus ve mši svaté připisuje papeži Celestinu I. (422–432), je však pravděpodobně ještě starší. Pod jinými jmény se Introitus nachází i v liturgii ambrosiánské, gallské či byzantské. Dnešní formu získal ve vrcholném středověku. Původně se nazýval „antiphona ad introitum“ a skládal se z celého žalmu, mezi jehož jednotlivé verše byla vkládána antifona. Při mších papeže byly na začátku ještě další obřady, právě během kterých se tento žalm zpíval. Pokud po skončení těchto obřadů nebylo ještě dozpíváno, dal papež znamení, aby se doxologií „Sláva Otci…“ skončilo. Nynější forma, která se ustálila už v 11. století, z toho ponechala antifonu, jeden verš žalmu a „Sláva Otci…“.

Introitus byl (a i dnes může být) zpíván, když kněz vstupoval ze sakristie do kostela. Kněží sami pak jeho text již nerecitovali. To se začalo dít až ve středověku v souvislosti se zavedením praxe soukromých mší, při kterých zpěváci nemohli být vždy přítomni. To následně zpětně ovlivnilo i mše zpívané, takže kněz dnes čte Introitus bez ohledu na to, jestli byl i zazpíván nebo nikoliv.

UKÁZKA INTROITU – Svatvečer sv. Apoštolů Petra a Pavla (28. června)

(Jan 21, 18-19) Řekl Pán Petrovi: Když jsi byl mladý, opásal jsi se a chodil jsi, kam jsi chtěl; když však zestárneš, vztáhneš ruce své a jiný tě opáše a povede, kam nechceš. To pak pověděl, naznačuje jakou smrtí oslaví Boha.

(Žalm 18, 1) Nebesa vypravují slávu Boží a díla jeho rukou zvěstuje obloha.

V. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…

NEBO Neděle pátá po Svatém Duchu (zvuková ukázka zde)

(Ž. 26, 7 a 9) Vyslyš, Pane, hlas můj, když volám k tobě. Pomocníkem mým buď; neopouštěj mne, aniž mnou pohrdej, Bože, spáso má.

(Ž. tamt. 1) Pán jest světlo mé a spása má; koho bych se měl báti?

V. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…

Následující část mše svaté: Kyrie

Kyrie

Další část mše svaté – Kyrie. V článku se dozvíte např., jaký je důvod třikrát trojího zvolání, kde má Kyrie svůj původ, od kdy je ve mši svaté tak, jak jej známe, a další zajímavé informace.

Ukázka Kyrie (Orbis Factor) z Liber Usualis.
Ukázka Kyrie (Orbis Factor) z Liber Usualis

Předcházející část mše svaté: Introitus

Po Introitu přechází kněz z epištolní strany, na které jej četl, do středu oltáře a střídavě s ministranty (popř. celým lidem) pronáší 3x „Kyrie eleison“ (Pane, smiluj se nad námi!), 3x „Christe eleison“ (Kriste, smiluj se nad námi!) a opět 3x „Kyrie eleison“.

Symbolika

Třikrát trojím opakováním je vyjádřena oslava Nejsvětější trojice. První tři zvolání patří Otci, další tři Synu, jak je patrné i ze změny Kyrie – Christe, a poslední tři Duchu svatému. Devět zvolání odpovídá také devíti andělským kůrům, čímž se připomíná, že při mši svaté jsou ke chvále a oslavě Boha kromě lidí přitomny i bytosti nebeské.

Modlitbou Kyrie s pamatováním na Tomášovo „Pán /Kyrios/ můj a Bůh můj“ vyjadřujeme i naši víru v božskou přirozenost Kristovu. Příkladem jsou nám i slepci u Jericha, kteří volali na Pána Ježíše: „Pane, smiluj se nad námi  (Kyrie eleison), synu Davidův!“ (Mt 20,30)

Kyrie je jediná modlitba ve mši svaté, která byla složena řecky a v latinské liturgii zůstala nepřeložena. Podobně se zachovala i hebrejská slova amen, alleluja, hosanna. To značí, že katolická Církev je Církví všech národů a zrovna tak pohanů, jako židů.

Původ a vývoj

Kyrie nesouvisí přímo se základním rysem mše svaté a bylo do ní začleněno podobně jako Gloria, Credo a Agnus Dei později, asi v polovině 4. století.

Vychází z litanie (ektenie), která se do římské liturgie dostala z liturgie antiochenské a byzantské. Ještě za dob Řehoře Velikého se na tomto místě o velkých svátcích zpívala delší litanie, která se nám zachovala již jen na Bílou sobotu a svatvečer Svatodušní. V obyčejné dny se z litanie ponechávalo pouze zvolání Kyrie, které se opakovalo často několikrát. Devítinásobné zvolání pochází právě od sv. Řehoře Velikého († 604), který mezi Kyrie vsunul také Christe eleison.

Praktické provedení

Kyrie patří k těm částem mše, které jsou zpívány chórem, je-li přítomen (zvukovou ukázku Kyrie č. IX užívaného ve svátky bl. Panny Marie si poslechněte zde). Správně by se mělo začít zpívat poté, co kněz vystoupí k oltáři. Někdy se však začíná již při závěru stupňových modliteb potom, co se dozpívá Introitus. Kněz, zatímco se zpívá, opakuje Kyrie střídavě s asistencí na epištolní straně oltáře (při mši sv. bez asistence na středu oltáře střídavě s ministrantem).

Následující část mše svaté: Gloria

Mešní řád latinsko-česky

Kompletní mešní řád římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.

Kompletní mešní řád tradičního římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.

Barevná verze: Mešní řád (barevný).pdf(slova, která pronáší kněz nahlas modře, odpovědi lidu červeně)

Černobílá verze: Mešní řád – (černobílý).pdf (odpovědi lidu tučně)

V mešním řádu je uvedena jen nejčastější nedělní preface. Zde jsou další: o svátcích a všedních dnech nemajících vlastní, adventní, vánoční, o Zjevení Páně, postní, o svatém Kříži, o Velikonocích, o Nanebevstoupení Páně, svatodušní, o nejsvětějším Srdci Páně, o Kristu-Králi, o Panně Marii, o sv. Josefuo sv. Apoštolech , ve Mších za mrtvé.

V zájmu lepší přehlednosti jsou z mešního řádu vypuštěny také modlitby při okuřování obětin, které na většině mší neprobíhá. Pro zájemce jsou k dispozici zde: kadidlo

Jak na to?

Pokud máte možnost tisknout přímo na A5, bude tato volba asi nejjednodušší. Pokud chcete tisknout na A4, vypněte při tisku položku „automaticky zarovnat a vystředit“ a měřítko stránky zvolte „žádné“. Na jednom listě A5 má být naproti straně 1 dokumentu strana 2, naproti straně 3 strana 4 až naproti straně 15 strana 16. Poté na sebe listy poskládejte ve správném pořadí, sešijte, přeložte a brožurku ve formátu A6 máte hotovu.

Kdyby nastal jakýkoliv problém s výrobou či byste chtěli poslat mešní řád i v jiném formátu, kontaktujte nás na info@krasaliturgie.cz

Finanční příspěvek

Pokud se Vám mešní řád líbí, budeme velmi vděčni za jakékoliv finanční příspěvky na chod stránek a podporu katolické tradice, které zasílejte na účet č. 1905 1991 / 2010. Pán Bůh zaplať! Za všechny dárce je čas od času obětována mše svatá. Děkujeme.

Mešní řád dominikánského ritu (latinsko-česky)

Podobně jako pro ritus římský, máme pro vás i brožurku mešního řádu pro ritus dominikánský. Ti z vás, kteří jej navštěvují, jistě poznali, že se od římského v některých fázích mše sv. odlišuje a příslušné texty tak ani v žádných latinsko-českých misálcích nejsou. Nyní máte možnost mít pohodlně u sebe všechny texty mše sv. i v dominikánském ritu – stačí 3 listy papíru velikosti A4, tiskárna, nůž na papíry a brzy jste plně vybaveni.

Jedna z odlišností dominikánského ritu - začátek mše sv. a příprava vína a vody.
První odlišnost dominikánského ritu - úvod ke mši sv.

Instrukce a rady k vytisknutí a vytvoření brožurky naleznete na stránce s mešním řádem římského ritu. Na stejné stránce naleznete i další preface a e-mailovou adresu, kam se obrátit v případě jakýchkoliv problémů s výrobou.

Soubory: Mešní řád (dominikánský ritus) – barevně ; Mešní řád (dominikánský ritus) – černobíle

Finanční příspěvek

Pokud se Vám mešní řád líbí, budeme velmi vděčni za jakékoliv finanční příspěvky na chod stránek, které zasílejte na účet č.239259049/0300. Pán Bůh zaplať! Za všechny dárce bude také v pravidelných intervalech obětována mše svatá. Děkujeme.

Cyklistická pouť na Říp

Katolická tělovýchovná a kulturní organizace Orel vás zve na cyklistickou výpravu na svatojiřský Říp ve svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí. Vyvrcholením bude Mše svatá podle klasického římského ritu v kostele sv. Vojtěcha v Počaplech.

Katolické tělovýchovné a kulturní organizace Orel župa Svatováclavská a Orel župa Pospíšilova
Vás zvou na cykloturistickou výpravu na svatojiřský Říp, památnou horu našeho národa, v sobotu 8. 5. 2010.

10.00 hod. – start u Mariánského sloupu v Kladně na nám. Starosty Pavla (centrum u radnice a arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, 200 m od hlavního autobusového nádraží)

13.00 hod. – předpokládaný příjezd na Říp. Modlitba. Občerstvení

17.00 hod. – příjezd do Počapel. Mše svatá podle klasického římského ritu v kostele sv. Vojtěcha

Prosme o ochranu Pannu Marii Prostřednici všech milostí. V její svátek vyjíždíme na naši cyklistickou pouť ke svatému Jiří. Až budeme tužit svoje paže během cyklistické akce, prosme Matku Boží, ať nám vyprosí milosti nutné k duchovnímu růstu a k tomu, abychom s křesťanskou odvahou čelili nástrahám tohoto světa. Zdař Bůh!

Délka cyklotrasy Kladno – Počaply: 45 km. Všem účastníkům doporučujeme v předstihu zkontrolovat stav kola. S sebou pláštěnku, cyklist. helmu, láhev s vodou, svačinu podle potřeby (možné občerstvení: Velvary, Říp, Roudnice n. L.). Pojedeme klidným turistickým tempem, nenáročným terénem. Účast vhodná pro všechny věkové i výkonnostní skupiny. Návrat z Počapel možný vlakem z Litoměřic (7 km) nebo z Roudnice (15 km). Zájemci mohou přespat na počapelské faře (soc. zařízení, postele a přikrývky k dispozici). Zpáteční trasa 9. 5.: Počaply – Roudnice (po druhé straně Labe) – Velvary – Kladno. Nocleh v Kladně z pátku na sobotu a v Počaplech ze soboty na neděli hlaste v předstihu.

Z organizačních důvodů se, prosím, zájemci hlásí pořadatelům:
br. Stanislav Vejvar, standa.vejvar@volny.cz, http://orel-zsv.ic.cz
br. Petr Kolář, kolarovi@volny.cz

Rotunda sv. Jiří na Řípu

Svatovojtěšská pouť v Počaplech

Římskokatolická farnost Počaply zve věřící na sobotu 24. dubna 2010 na poutní slavnost sv. Vojtěcha. V 15,30 hod. začne slavná asistovaná Mše svatá ke cti svatého Vojtěcha (podle misálu z r. 1962)

Římskokatolická farnost Počaply zve věřící na sobotu 24. dubna 2010 na poutní slavnost sv. Vojtěcha.

15,30 hod. – slavná asistovaná Mše svatá ke cti svatého Vojtěcha (podle misálu z r. 1962) ve farním chrámu sv. Vojtěcha v Počaplech u Terezína. Celebrantem bude P. Mgr. Jan Gerndt, farář  Římskokatolické farnosti Praha – Uhříněves. Po poutní Mši sv. uctění ostatků
sv. Vojtěcha, posvěcení praporu obce Počaply.

18.00 hod. – nešpory, Svátostné požehnání

Při Mši sv. zpívá chrámový sbor z Litoměřic pod vedením dirigenta J. Hälbiga. Na varhany hraje J. Pulda

Po splnění obvyklých podmínek je možné účastí na poutní Mši sv. získat plnomocné odpustky. Podmínky získání odpustků: řádná sv. zpověď 8 dní před poutí nebo 8 dní po pouti (resp. během pouti), sv. přijímání, modlitba na úmysl sv. Otce, modlitba Apoštolského vyznání víry a Otče náš v kostele nebo kapli.

Pořádá a srdečně zve Římskokatolický farní úřad Počaply u Terezína.
Kontakt: P. Radim Jan Valík, O. S. B., farář v Počaplech, mobil: 731 402 560

V roce 2009 sloužil v Počaplech poutní Mši sv. podle tradičního ritu biskup Jan Baxant