Mši svatou sloužil P. Jan Gerndt, službu jáhna vykonával P. Antonín Damián Nohejl.
Mši svatou sloužil P. Jan Gerndt, sídelní kanovník u katedrály sv. Víta v Praze a uhříněveský farář, službu jáhna vykonával P. Antonín Damián Nohejl.
Abychom mohli pokračovat ve vysílání mší svatých a dalších činnostech, prosíme čtenáře o dobrovolný příspěvek na provoz stránek Krása liturgie. Pomůže nám jakákoliv částka zaslaná na účet č.
239259049/0300
Pán Bůh zaplať za vaše dary. Za všechny dárce bude v pravidelných intervalech sloužena mše svatá. Děkujeme!
Proč se někde při tradičních mších před přijímáním znova opakuje confiteor? Kde se tato praxe vzala? Jak to odpovídá rubrikám? Je to povinné, dobrovolné, zakázané? Jaké jsou důvody pro a proti? Tyto a podobné otázky jsou s druhým confiteorem často spojeny. K jejich zodpovězení by Vám měl pomoci tento článek.
Otázka zařazení nebo nezařazení druhého confiteoru (vyznání vin, které probíhá již při stupňových modlitbách) před přijímání věřících se sem tam objevuje již od 60. let 20. stol. Naposledy se vážněji začala řešit opět po vydání motu propria Benedikta XVI. Summorum pontificum.
Podívejme se nejprve na to, jak se věc má výslovně podle rubrik. V dnešní době (pomineme-li sedesvakantistická hnutí) se tradiční mše svatá římského ritu slouží podle posledního vydání misálu, které se událo za pontifikátu Jana XXIII. v roce 1962. Tohoto vydání se týká i Summorum pontificum. Oproti předchozím vydáním se samotný mešní řád změnil pouze v jedné věci, a to právě ve vynechání druhého confiteoru. V předchozích vydáních byl confiteor před přijímáním věřících závazný, vydání z roku 1962 ho již vůbec nezmiňuje, tzn. ani se nijak nevyjadřuje o tom, že by byl nadále již nevhodný či nepovolený. Navíc v římském pontifikálu (kniha s obřady biskupů) je ve mších se svěceními druhý confiteor předepsán stále i ve vydání z roku 1962, tudíž ani mši svaté podle misálu z roku 1962 není úplně cizí. Klaus Gember, oblíbený odborník na liturgii současného papeže, se ve své kritice liturgické reformy zmiňuje také o tom, že druhý confiteor je možné recitovat i při sloužení podle misálu z roku 1962, ačkoliv v něm není výslovně zmíněn.
Kde se druhý confiteor ve mši vzal?
Nejprve si všimněme, že i v misálcích (např. Schallerově) vydaných před rokem 1962 druhý confiteor v mešním řádu nenalezneme. Důvodem je to, že přijímání věřících samo o sobě není podstatnou částí mše. Je to vlastně jakýsi přívěsek, který stojí mimo samotnou mši, a proto v misálcích nechybí jen druhý confiteor, ale i ukázání Těla Páně lidu s odpovědí „Domine, non sum dignus…“. Mše svatá může naprosto legitimně proběhnout i bez přijímání lidu, zrovna tak jako může přijímání lidu proběhnout beze mše svaté. A zde se právě dostáváme k původu druhého confiteoru. Do samotné mše se dostal z obřadů udílení svatého přijímání lidu mimo mši, kde se také nejedná o žádný confiteor „druhý“.
Proč byl druhý confiteor v roce 1962 vyřazen?
Za vyřazením stálo zvážení výše uvedených skutečností. Jednak fakt, že druhý confiteor není integrální součástí mše a jedná se tedy vlastně o prosté opakování toho, co již ministranti říkali při stupňových modlitbách, jednak to, že se jedná o prvek poměrně „nový“, neboť do mše svaté se dostal až v 16. století. Uvědomme si také, že v dřívějších dobách se přijímání věřících dělo mnohem méně častěji než v době po papeži sv. Piu X. (1903–1914), který časté přijímání věřících zavedl.
Jaká však byla a je praxe?
Jak bylo řečeno výše, je legitimní druhý confiteor ve mši svaté mít i nemít. Budeme-li se řídit přesně tím, co je (nebo spíše není) napsáno v rubrikách, pak druhý confiteor nebude. Na druhou stranu na něj byli lidé na mnoha místech zvyklí, a tak se tam, kde se tradiční mše sloužila kontinuálně i napříč liturgickými reformami, zpravidla udržel. Že se takové místní zvyky mohou v dané věci respektovat záhy uznala i Kongregace pro bohoslužbu a vysluhování svátostí.
Druhý confiteor užívají např. i v Kněžském bratrstvu svatého Petra či Institutu Krista Krále, což jsou kněžská společenství schválená Svatým stolcem, která si podržela výhradně tradiční formu mše svaté. V Kněžském bratrstvu sv. Pia X. se v prvních letech po jeho vzniku postupovalo podle rubrik a druhý confiteor se tak neříkal. Nicméně obecný zvyk, který panoval mezi lidmi, nakonec převážil, a tak se k jeho recitaci opět přistoupilo. S vynecháním druhého confiteoru se tak dnes setkáme s větší pravděpodobností v místech, kde se tradiční mše svaté zavedly zase po více letech, třeba na základě Summorum pontificum. Jedná se však v posledku o rozhodnutí daného konkrétního kněze, popř. kněžského společenství.
Jsou kromě zvyku ještě nějaké jiné důvody pro recitaci druhého confiteoru?
Kromě praktického důvodu – zvyku, který jsme uvedli, můžeme diskutovat ještě o důvodech dalších – teoretických.
Druhý confiteor lze chápat jako tu nejlepší bezprostřední přípravu na svaté přijímání, neboť při něm znovu zpytujeme své svědomí, a tím máme vhodnou příležitost zvážit, zda ke sv. přijímání přistupujeme řádně připraveni, tzn. v milosti posvěcující.
To samo o sobě nemusí být tak snadno splněno na začátku mše svaté, neboť při stupňových modlitbách, kdy se confiteor kněz s ministranty modlí, může lid zatím zpívat nějakou mešní píseň.
S posledně zmíněným bodem pak souvisí i to, že druhý confiteor se říká nahlas a lidé jej tak slyší (někde bývá zvykem, že jej dokonce recitují společně s ministranty), zatímco confiteor při stupňových modlitbách se zpravidla (s výjimkou recitované mše svaté) odehrává pouze mezi knězem a ministranty a může tak být pro někoho obtížnější se k nim s lítostí nad hříchy připojit.
Jak se zachovat v jednotlivých situacích?
Pro věřícího je rada jednoduchá: zachovejme se tak, jak je zvykem v kostele, kde se mše svaté právě účastníme.
Rozhodně by bylo krajně nevhodné začít před přijímáním confiteor z lavice nahlas recitovat tam, kde se běžně neříká. Jeho recitace náleží přednostně ministrantům, kteří jsou v takovém případě s knězem domluvení, neboť kněz po confiteoru dává stejně jako při stupňových modlitbách rozhřešení, a pokud bychom tak začali recitovat confiteor „na vlastní pěst“, uváděli bychom kněze i ministranty do rozpaků a zaváděli tak do liturgie zmatek, který do ní nepatří.
Stejně tak z výše zmíněného není žádný důvod některého kněze odsuzovat či kritizovat za to, když při mších druhý confiteor nechává nebo ne. Jistě mu můžeme sdělit náš vlastní názor – i pro něj bude důležitou informací, jak se na věc dívají věřící v jeho kostele. Když však nebude po našem, nemělo by nás to nijak rozčilovat či odrazovat. Koneckonců nám nikdo nebrání před sv. přijímáním opakovat confiteor alespoň v duchu, když se tak nečiní nahlas.
V případě nejasností či pochyb ze strany kněží je taktéž možno se obrátit na papežskou komisi Ecclesia Dei, která na tuto otázku již některým odpovídala. Odpovědi se však týkají daných konkrétních situací, žádné všeobecné prohlášení k dané věci komise nevydala.
Přinášíme překlad článku, který vydal v roce 2008 britský Catholic Herald. Kardinál Dario Castrillon Hoyos prohlásil, že papež si přeje, aby tradiční katolická mše byla nabízena ve všech farnostech na světě. Vatikánský kardinál novinářům v Londýně rovněž řekl, že sloužit mši v tradičním ritu by se měli učit všichni seminaristé.
Kardinál Dario Castrillon Hoyos prohlásil, že papež si přeje, aby tradiční katolická mše byla nabízena ve všech farnostech na světě. Vatikánský kardinál novinářům v Londýně rovněž řekl, že sloužit mši v mimořádné formě římského ritu (někdy nazývané též tridentský ritus) by se měli učit všichni seminaristé.
Tyto poznámky kardinál Castrillon učinil minulou neděli, krátce předtím, než se stal prvním kardinálem po 39 letech, který sloužil ve Westminsterské katedrále mši v tradičním římském ritu.
Na otázku Catholic Herald (britské katolické noviny – pozn. překl.), zda by si papež přál vidět mnoho farností, které dávají prostor tradiční formě, kardinál odpověděl: „Všechny farnosti. Ne mnoho, ale všechny, neboť se jedná o dar Boží. Papež nabízí toto bohatství a pro nové generace je velmi důležité, aby poznali minulost Církve. Tato forma bohoslužby je tak vznešená, tak krásná – teologicky nejhlubší způsob vyjádření naší víry. Bohoslužba, hudba, architektura, malby vytvářejí celek, který je velkým bohatstvím. Svatý otec je ochoten všem lidem nabídnout tuto možnost, nikoliv pouze několika skupinám, které na tom trvají, ale všem, aby každý znal tento způsob slavení Eucharistie v katolické církvi.“
Slavení tradiční mše svaté není bojkotem koncilu
Kardinál Castrillon, prezident Papežské komise Ecclesia Dei, zodpovědné za dohled nad aplikací Summorum pontificum, papežského dokumentu umožňujícího všeobecné užívání tradičního ritu, řekl, že bylo „naprostým nepochopením“ myslet si, že papež se povzbuzením starší formy bohoslužby snaží vrátit zpět reformy druhého vatikánského koncilu v 60. letech. „Koncilní otcové nikdy neslavili jinou mši, než tu gregoriánskou [tradiční]. To [Novus ordo] přišlo až po koncilu“, řekl kardinál. „Svatý otec, který je teologem a který se podílel na přípravách koncilu jedná přesně v jeho duchu, když svobodně nabízí různé způsoby slavení.“ „Svatý otec se nevrací do minulosti. Přináší z minulosti bohatství, aby ho nabídl bok po boku s bohatstvím slavení v novém ritu“, dodal. Taktéž řekl, že Ecclesia Dei požádala semináře, aby noví kněží byli vedeni k pochopení teologie, filosofie a jazyka mší.
Tradiční mše svatá farnosti obohatí
Kardinál řekl, že farnosti by měly vést věřící k „ocenění síly ticha, síly posvátného stavu před Bohem, hluboké teologie, k objevení, jakým způsobem a proč kněží reprezentují osobu Krista a jak se s knězem modlit“. V Summorum pontificum papež napsal, že tridentské mše by se měli věřícím umožnit v každé farnosti, kde se najde skupina věřících, která si to přeje. Taktéž napsal, že každý kněz může tuto mši volně sloužit. Nepožadoval tedy, aby se tridentská mše sloužila v každé farnosti, ale tam, „kde existuje stabilní skupina věřících zaměřená k předchozí liturgické tradici“, by kněz měl „ochotně vyjít vstříc“ jejich přání. Kardinal Castrillon v Londýně při návštěvě Latin Mass Society (LMS) řekl, že stabilní skupina může znamenat i pouze tři nebo čtyři lidi ne nutně ze stejné farnosti. Jeho poznámky roznítily už tak živé debaty ohledně znovuzavedení formy slavení, která byla po téměř 40 let široce potlačována. To se stalo i zdrojem roztržek v Církvi. Někteří katolíci byli tak pobouřeni, že založili tradicionalistická společenství, která někteří jiní katolíci, pro něž je stará mše souhrnem všeho špatného v předkoncilní Církvi, vnímají natolik exoticky, že je označují jako schismatická. Když papež Benedikt XVI. uvolnil v červenci minulého roku starou mši, mnoho komentátorů vidělo jako hlavní důvod snahu o umožnění návratu tradicionalistů zpět do stádce. Nicméně výroky kardinála Castrillona ukazují, že Benedikt XVI. si přeje mít starý ritus řádně ve všech místních církvích, aby tak mohl obohacovat slavení Novus ordo a pomohl ve vymýcení liturgických úletů.
Kněží a biskupové by měli tradiční ritus podporovat, říká kardinál
Kadrinál Castrillon později při promluvě k LMS vysvětloval široké praktické aplikace Motu Proprio. Zdůrazňoval, že dokument nás uvedl do nové právní reality.
Řekl, že zatímco znovuzavedení mimořádné formy „musí být provedeno v harmonii jak s církevním právem, tak s církevními představenými“, ti „musí pochopit, že tato práva jsou nyní pevně ukotvena v právu Církve skrze samotného Náměstka Kristova“.
Kněží a biskupové dle něj „musí udělat všechno, co je v jejich moci, aby věřícím zajistili tento skvělý liturgický poklad církevní tradice“.
Nejnáléhavější úkolem, řekl kardinál Castrillon, je pomoc těm věřícím, kteří si přejí mši slavenou v mimořádně formě, kteréžto právo jim zajišťuje papežovo motu proprio, „na těch místech, kde je pro to od věřících největší touha, ale jejich ‚legitimní požadavky‘ dosud nebyly vyslyšeny“.
Kardinál pokračuje: „Na jedné straně žádný kněz nemůže být nucen sloužit mši v mimořádné formě proti své vlastní vůli. Na druhé straně ti kněží, kteří si nepřejí sloužit podle misálu z roku 1962, by měli být velkorysí, když se setkají s žádostmi od věřících, kteří si to přejí.“
V části přímo zaměřené k biskupům kardinál zmínil dvě krátkodobá opatření, která je potřeba udělat. Za prvé zřídit „centrálně umístěný kostel, vyhovující největšímu množství věřících“, kde by „farář byl ochoten uvítat tyto věřící, a to jak z jeho vlastní farnosti, tak z farností přilehlých“. Za druhé „je rozhodující, aby existovali kněží, kteří budou ochotni slavit mši podle misálu z roku 1962“ za účelem „zajištění této důležité pastorační služby na každotýdenním nedělním základě“.
Kdo se staví proti tradiční mši, jde proti intencím papeže
Kardinál Castrillon řekl, že je „obvzláště smutné“, pokud kněží, jako výsledek „restriktivních legistativních kroků“, mají „sloužení v mimořádné formě zamezeno“.
Tyto kroky se, dle kardinála, „staví proti intencím Svatého otce, a tedy i proti univerzálnímu právu Církve“. Na druhé straně však kardinál také apeloval na LMS, aby mělo na paměti, že misál z roku 1962 je „živým vyjádřením katolické bohoslužby“, a proto věřící musí taktéž očekávat jeho rozvíjení.
Poté, co se zmínil o posledních změnách v zasvěcených svátcích, kardinál Castrillon poprosil tradicionalistické věřící, aby se „nestavěli v principu proti nezbytným úpravám, které si Svatý otec vyžádal“. Nazval to „obětí, o kterou prosí, aby ji udělali s radostí jako znamení jeijch jednoty s katolickou církví v jejich zemi“.
Poukázal nicméně na to, že dřívější zasvěcené svátky mohou být stále slaveny ve své dny, ale povinnost se jich účastnit byla odstraněna.
Později ten samý den kardinál poprvé od šedsátých let odsloužil v katedrále slavnou pontifikální mši v mimořádné formě. Účastnilo se asi 1500 lidí všeho věku, včetně mnoha mladých rodin.
Neúčastnil se sice žádný z anglických nebo velšských biskupů, ale kardinál Cormac Murphy-O’Connor poslal zprávu s uvítáním, které bylo přečteno. Při mši bylo v presbytáři přítomno nejméně 36 kněží z celé země.
Převzato z Catholic Herald z 20. června 2008 (http://www.catholicherald.co.uk/articles/a0000305.shtml). Mezititulky redakce KL.
Pokud vás zajímá, jak se liší zmíněné formy tradiční mše svaté, podobně jako to zajímalo čtenáře, který nám poslal svůj dotaz, pak čtěte tento článek.
V základu jsou mše svaté dvojího druhu: missa in cantu (zpívaná) a missa lecta (čtená). O mši zpívanou se jedná tehdy, když celebrant zpívá všechny části, které mu podle rubrik ke zpěvu náleží, jinak se jedná o missu lecta.
Tyto základní dva druhy se pak dále rozlišují podle různých okolností:
MISSA IN CANTU
Missa solemnis (asistovaná mše svatá)
Jedná se o úplnou obřadnou formu tridentské mše. Je při ní přítomen celebrující kněz spolu s jáhnem a podjáhnem. Kněz zpívá všechny k tomu určené části a je použito i kadidla. Jde o „hlavní“ typ mše svaté, od kterého se pak podle okolností něco ubírá a vznikají tak další druhy. Některé obřady nižších forem mše tak můžeme pochopit jen s ohledem na missu solemnis.
Jak už název napovídá, o pontifikální mši svaté (missa pontificalis) mluvíme, pokud missu solemnis neslouží obyčejný kněz, ale biskup. Obřady za účasti biskupa jsou ještě složitější a velmi staré a je k nim potřeba také více služebníků liturgie. Lepší než dlouhé vysvětlování je videonahrávka pontifikální mše svaté, kterou naleznete na této adrese.
Ještě o mnoho složitější je papežská mše svatá s úplnou asistencí. Při ní je přítomno již velmi velké množství asistujících kněží, epištola a evangelium jsou zpívány nejen v latině, ale i v řečtině duchovními řeckokatolického ritu, na oltáři je umístěna papežská mitra a tiara apod. Jedná se o skutečně velkolepé vyjádření velikosti a universality Církve a výjimečný okamžik pro každého, kdo se jí kdy účastnil. Po liturgické reformě v 70. letech 20. století se s takovou papežskou mší svatou však bohužel již nesetkáváme – snad zase někdy v budoucnu.
Missa cantata (zpívaná mše svatá)
Před rokem 1960 se tato mše svatá nazývala missa cantata sine ministris. Od missy solemnis se liší tím, že při ní není přítomen jáhen a podjáhen, a tak jejich úkoly přebírá sám kněz. Důvod některých ceremonií pak není tak úplně zřejmý. Kněz se například otáčí vždy pravou stranou, neboť při misse solemnis se k jáhnovi, který od něj stojí napravo, nesmí otáčet zády. Při misse cantata by měl být taktéž přítomen chór, který zpívá kromě ordinaria i proprium (Introit, Graduale …).
Missa cantata bude s největší pravděpodobností ten druh mše, s kterým se dnes setkáte při nedělní návštěvě tridentské mše, neboť s ohledem na počet kněží (natož pak počet těch, kteří slouží v tradiční formě) je ideál s missou solemnis prakticky neuskutečnitelný.
Aby se předešlo nejednoznačnostem, používáme výraz „zpívaná mše svatá“ právě pro missu cantatu. Jako shrnující výraz pro vyšší formy mše (in cantu) pak říkáme spíše „slavná mše svatá“.
MISSA LECTA
U mší, při kterých kněz nezpívá, je situace poněkud komplikovanější. Původně se označovaly prostě missa lecta, kněz všechny části četl potichu (včetně čtení z Písma) a dialogy pronášel pouze spolu s ministrantem.
V roce 1922 pak Svatý stolec schválil způsob slavení, při kterém s ministranty odpovídá i lid a taktéž s knězem recituje části, které při misse cantata zpívají všichni (Gloria, Credo, Agnus Dei), výjimečně pak i části zpívané samotným chórem. Kněz čte epištolu, evangelium i kolekty nahlas. Tuto formu mše svaté pak nazýváme recitovanou mší svatou (missa recitata popř. missa dialogata). Schválení Svatý stolec odůvodnil tím, že tato forma vštěpuje lidu zbožného a jednotného křesťanského ducha a připravuje k aktivní účasti na tajemství mše svaté. Povolení této formy a její užití pak mohli ve své diecézi korigovat jednotliví biskupové.
Někde se setkáme také s označením mše svatá s lidovým zpěvem. To je missa lecta, při které se v částech, které při misse cantata zpívá chór (Introit, Graduale, Offertorium …), zpívá namísto toho nějaká obecná mešní píseň (většinou v národním jazyce za doprovodu varhan). Knězi pak při takových mších odpovídá buď zase pouze ministranti nebo i lid (pokud zrovna nezpívá).
Klasické misse lecta, při které lid neodpovídá a nezpívá, se pak někdy říká tichá mše svatá. Až do papeže Jana XXIII. se užívala i v latině označení missa secreta, privata, famuliaris, peculiaris. Jan XXIII. však užívání slova privata (soukromá) označil za nevhodné, neboť „nejsvětější oběť mše svaté je výrazem veřejné bohoslužby nabízené Bohu ve jménu Krista a Církve, tudíž bychom se spojení ‚soukromá mše‘ měli vyhnout“.
Při recitovaných či tichých mších jsou na oltáři rozsvíceny také pouze dvě svíce namísto šesti, jak je tomu u vyšších forem.
Postoje věřících
S ohledem na formu mše svaté se také odlišují postoje věřících. Obecně lze říci, že čím slavnostnější forma, tím více věřící stojí a čím nižší forma, tím více klečí. Při zpívaných formách by věřící například měli stát, když je kněz zdraví či zpívá nahlas kolekty, pak při Kyrie, Gloria a Otčenáši. Při nižších formách se v těchto částech klečí nebo sedí. Nicméně nejedná se o nějaká vážná a závazná pravidla, tudíž se velmi liší podle místních a dobových zvyklostí. Toto je pouze jeden model a je možno se setkat s mnoha dalšími.
Stupňovou modlitbou mše svatá začíná. Název dostala od toho, že se jí kněz společně s ministrantem modlí pod nejnižším oltářním stupněm. Ve stupňové modlitbě se vyjadřuje pokora a lítost před Bohem, která tak připravuje a očišťuje člověka dříve, než se odváží vystoupit k oltáři ke konání Nejsvětější oběti, zároveň je z ní však patrná i touha a radost z Boží blízkosti.
„Zuj si opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ (Ex 3,5)
Stupňovou modlitbou mše svatá začíná. Název dostala od toho, že se jí kněz společně s ministrantem modlí pod nejnižším oltářním stupněm. Ve stupňové modlitbě se vyjadřuje pokora a lítost před Bohem, která tak připravuje a očišťuje člověka dříve, než se odváží vystoupit k oltáři ke konání Nejsvětější oběti, zároveň je z ní však patrná i touha a radost z Boží blízkosti.
Latinský text, který se pronáší při mši, najdete v mešním řádu, v našem výkladu se budeme držet českého znění, které najdete taktéž na konci tohoto článku.
Význam oltářních stupňů
U hlavních oltářů bývají stupně tři. Jejich symbolika je rozmanitá a krásná.
Jednak upomínají na tři božské ctnosti (víru, naději a lásku), kterými člověk vnitřně vystupuje k Bohu. Především však jsou obrazem Golgoty, neboť na oltáři se během mše svaté nekrvavým způsobem zpřítomňuje právě to, co se tam odehrálo krvavě. Hory, jako místa, kde je Bůh zvláštním způsobem přítomen, poznáváme již ve Starém zákoně. To, co se poté odehrálo na Golgotě, bylo předobrazeno především příběhem Abrahama a Izáka. Ježíš, jediný milovaný Syn, stejně tak jako Izák, si na horu sám nesl dřevo, na kterém měl být obětován.
Velikonoční události pak naznačuje i samotné vybavení oltáře. Kříž připomíná krvavou Kristovu oběť, tři lněná plátna pohřební roucha, v kterých byl uložen do hrobu, a konečně svíce světlo následujícího zmrtvýchvstání.
Žalm Judica
Po znamení kříže se kněz s ministrantem střídavě modlí žalm 43 (42), který začíná v latině slovem Judica.
Modlitba začíná čtvrtým veršem žalmu, který se stává refrénem, v němž kněz vyjadřuje svou touhu po milostiplném oltáři: K.: Vstoupím k oltáři Božímu! … M.: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou. Tím se nemyslí ani tolik na tělo, jako spíše na duši, která se občerstvuje a omlazuje svátostmi a především obětí mše svaté. (srov. 2 Kor 4,16)
Následuje první verš žalmu: K.: Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstivého mne vysvoboď. Člověkem nespravedlivým a lstivým je myšlen starý člověk, který v nás má být ukřižován. (srov. Řím 6,6) Kněz tak prosí Boha o očištění. Ministrant odpovídá: Neboť tys, Bože, síla má! Proč jsi mne zapudil, a proč smuten chodím, když mě souží nepřítel? Kněz pokračuje: Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých. Tímto, třetím veršem žalmu, prosí Boha o osvícení. V ministrantově odpovědi I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž obveseluje mladost mou. se pak zračí již nejdůvěrnější sjednocení s Bohem.
Tyto tři aspekty: očištění, osvícení a sjednocení jsou cesty, kterými musí duše člověka projít, aby se dostala k svému cíli. Tak učí světci – mistři duchovního života, a tak je zároveň uspořádána i celá mše svatá. V první části se očišťujeme od poskrvrny hříchu, následně se necháváme osvěcovat předčítáním z Písma svatého, abychom došli sjednocení s Bohem v přinášení Nejsvětější oběti a sv. Přijímání.
Stupňová modlitba zároveň vyjadřuje i všechny city, kterými mají být kněz a věřící prodchnuti na začátku mše svaté: touhu, bázeň před Hospodinem a zármutek nad vlastními vinami a konečně důvěru v Boha, který nepohrdne obětí pokorného srdce.
Vyznání vin neboli Confiteor
Po žalmu Judica kněz vidí, že jediným naším útočištěm je Bůh, a proto se značí křížem a praví: Pomoc naše ve jménu Páně. M.: Jenž učinil nebe i zemi.
Pln radosti a touhy, jakoby už chtěl vystoupit k oltáři, ale v tom si vzpomene na vlastní hříšnost a nehodnost, a hluboce skloněn se tak nejdříve vyznává ze svých vin a prosí o přímluvu: Vyznávám se všemohoucímu Bohu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu… Po vyznání kněze tak činí jménem ostatních věřících i ministrant. Z úst kněze následuje v podobě dvou krátkých modliteb ujištění, že nám Bůh pro kajícnost hříchy odpustí.
Závěr a výstup k oltáři
Po předešlé části následují modlitby v podobě krátkých veršů, které kněz pronáší střídavě s ministrantem. Ty můžeme chápat jako vnitřní prosbu o to, co si máme žádat jako ovoce mše svaté.
Po nich je kněz již připraven vystoupit k oltáři, a to také s další modlitbou na rtech činí. Oltář uprostřed políbí a pokračuje v dalších částech mše svaté.
STUPŇOVÉ MODLITBY, JAK SE PRONÁŠEJÍ BĚHEM MŠE SVATÉ, V PŘEKLADU DO ČEŠTINY
Kněz: Ve jménu † Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Vstoupím k oltáři Božímu.
Ministrant: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
K.: Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstivého mne vysvoboď. (Žalm 42, 1-5)
M.: Neboť tys, Bože, síla má! Proč jsi mne zapudil, a proč smuten chodím, když mne souží nepřítel?
K.: Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých.
M.: I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
K.: Oslavovati tě budu na citeře, Bože, Bože můj. Proč se rmoutíš duše má a proč mne zneklidňuješ?
M.: Doufej v Boha, neboť opět budu jej oslavovati – spasitele svého a Boha svého.
K.: Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.
M.: Jakož bylo na počátku, i nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.
K.: Vstoupím k oltáři Božímu.
M.: Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.
K.: Pomoc † naše ve jménu Páně.
M.: Jenž učinil nebe i zemi.
K.: Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a vám, bratří, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikráte v prsa, pravě: ) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a vás, bratří, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
M.: Smilujž se nad tebou všemohoucí Bůh a odpustě hříchy tvoje, uveď tě do života věčného.
K.: Amen.
M.: Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michalu Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a tobě, otče, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikrát v prsa pravě:) – svou vinou, svou vinou, svou převelikou vinou. Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michala Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a tebe, otče, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
K.: Smilujž se nad vámi všemohoucí Bůh a odpustě hříchy vaše, uveď vás do života věčného.
M.: Amen.
K.: Prominutí, † rozhřešení a odpuštění hříchů našich nechť udělí nám všemohoucí a milosrdný Hospodin.
M.: Amen.
K.: Bože, obrať se k nám a oživ nás.
M.: A lid tvůj radovati se bude v tobě.
K.: Zjev nám, Pane, milosrdenství své.
M.: A spasení své nám uděl.
K.: Pane, vyslyš modlitbu mou.
M.: A volání mé nechť k tobě přijde.
K.: Pán s vámi.
M.: I s duchem tvým.
Následující část mše svaté: Výstup k oltáři
Poté, co kněz vystoupil k oltáři a uprostřed jej políbil přejde na epištolní stranu, kde se označí znamením kříže a přečte Introitus (též Introit), neboli Vstup či vstupní antifonu (od introite – vstoupit).
Ten se obyčejně skládá z některé průpovědi z Písma svatého a jednoho verše žalmu. Končívá pak chvalozpěvem „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…“. Jeho obsah nás pobízí k zamyšlení nad tajemstvím dané doby církevního roku či konkrétního svátku toho kterého dne. Snaží se v nás tak na počátku mše svaté vzbuzovat adekvátní pocity pro danou dobu, ať už je to radost, naděje či zármutek.
Předcházející část mše svaté: Výstup k oltáři
Poté, co kněz vystoupil k oltáři a uprostřed jej políbil přejde na epištolní stranu, kde se označí znamením kříže a přečte Introitus (též Introit), neboli Vstup či vstupní antifonu (od introite – vstoupit).
Ten se obyčejně skládá z některé průpovědi z Písma svatého a jednoho verše žalmu. Končívá pak chvalozpěvem „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…“. Jeho obsah nás pobízí k zamyšlení nad tajemstvím dané doby církevního roku či konkrétního svátku toho kterého dne. Snaží se v nás tak na počátku mše svaté vzbuzovat adekvátní pocity pro danou dobu, ať už je to radost, naděje či zármutek.
Pokud Introitus při začátku mše svaté během stupňových modliteb zpívá schola, neopakuje jej kněz již nahlas, ale čte jej pouze tichým hlasem. (Jak zní zazpívaný introitus si poslechněte zde.)
Dle tradice se Introitus ve mši svaté připisuje papeži Celestinu I. (422–432), je však pravděpodobně ještě starší. Pod jinými jmény se Introitus nachází i v liturgii ambrosiánské, gallské či byzantské. Dnešní formu získal ve vrcholném středověku. Původně se nazýval „antiphona ad introitum“ a skládal se z celého žalmu, mezi jehož jednotlivé verše byla vkládána antifona. Při mších papeže byly na začátku ještě další obřady, právě během kterých se tento žalm zpíval. Pokud po skončení těchto obřadů nebylo ještě dozpíváno, dal papež znamení, aby se doxologií „Sláva Otci…“ skončilo. Nynější forma, která se ustálila už v 11. století, z toho ponechala antifonu, jeden verš žalmu a „Sláva Otci…“.
Introitus byl (a i dnes může být) zpíván, když kněz vstupoval ze sakristie do kostela. Kněží sami pak jeho text již nerecitovali. To se začalo dít až ve středověku v souvislosti se zavedením praxe soukromých mší, při kterých zpěváci nemohli být vždy přítomni. To následně zpětně ovlivnilo i mše zpívané, takže kněz dnes čte Introitus bez ohledu na to, jestli byl i zazpíván nebo nikoliv.
UKÁZKA INTROITU – Svatvečer sv. Apoštolů Petra a Pavla (28. června)
(Jan 21, 18-19) Řekl Pán Petrovi: Když jsi byl mladý, opásal jsi se a chodil jsi, kam jsi chtěl; když však zestárneš, vztáhneš ruce své a jiný tě opáše a povede, kam nechceš. To pak pověděl, naznačuje jakou smrtí oslaví Boha.
(Žalm 18, 1) Nebesa vypravují slávu Boží a díla jeho rukou zvěstuje obloha.
V. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…
NEBO – Neděle pátá po Svatém Duchu (zvuková ukázka zde)
(Ž. 26, 7 a 9) Vyslyš, Pane, hlas můj, když volám k tobě. Pomocníkem mým buď; neopouštěj mne, aniž mnou pohrdej, Bože, spáso má.
(Ž. tamt. 1) Pán jest světlo mé a spása má; koho bych se měl báti?
V. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…
Následující část mše svaté: Kyrie
Kompletní mešní řád římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.
Kompletní mešní řád tradičního římského ritu vhodný pro tisk a vytvoření brožurky ke mši svaté.
Barevná verze: Mešní řád (barevný).pdf. (slova, která pronáší kněz nahlas modře, odpovědi lidu červeně)
Černobílá verze: Mešní řád – (černobílý).pdf (odpovědi lidu tučně)
V mešním řádu je uvedena jen nejčastější nedělní preface. Zde jsou další: o svátcích a všedních dnech nemajících vlastní, adventní, vánoční, o Zjevení Páně, postní, o svatém Kříži, o Velikonocích, o Nanebevstoupení Páně, svatodušní, o nejsvětějším Srdci Páně, o Kristu-Králi, o Panně Marii, o sv. Josefu , o sv. Apoštolech , ve Mších za mrtvé.
V zájmu lepší přehlednosti jsou z mešního řádu vypuštěny také modlitby při okuřování obětin, které na většině mší neprobíhá. Pro zájemce jsou k dispozici zde: kadidlo
Jak na to?
Pokud máte možnost tisknout přímo na A5, bude tato volba asi nejjednodušší. Pokud chcete tisknout na A4, vypněte při tisku položku „automaticky zarovnat a vystředit“ a měřítko stránky zvolte „žádné“. Na jednom listě A5 má být naproti straně 1 dokumentu strana 2, naproti straně 3 strana 4 až naproti straně 15 strana 16. Poté na sebe listy poskládejte ve správném pořadí, sešijte, přeložte a brožurku ve formátu A6 máte hotovu.
Kdyby nastal jakýkoliv problém s výrobou či byste chtěli poslat mešní řád i v jiném formátu, kontaktujte nás na info@krasaliturgie.cz
Finanční příspěvek
Pokud se Vám mešní řád líbí, budeme velmi vděčni za jakékoliv finanční příspěvky na chod stránek a podporu katolické tradice, které zasílejte na účet č. 1905 1991 / 2010. Pán Bůh zaplať! Za všechny dárce je čas od času obětována mše svatá. Děkujeme.
Proměnlivé části mše svaté (modlitby, čtení z Písma …) pro neděle a vybrané svátky v praktické verzi pro tisk (latinsko-česky). Vhodné jak pro kněze, kteří chtějí věřícím poskytnout texty ke mši, tak pro věřící, kteří nemají vlastní misálek.
Jak na to?
Natiskne se na A5 oboustranně na šířku a poté jednoduše uprostřed přeloží. Vznikne tak čtyřstránková A6. Není tedy potřeba cokoliv sešívat apod. Výjimečně jsou texty v některou neděli příliš dlouhé, a pak je potřeba použít dvou listů (viz např. Neděle první po Devítníku).
O jakýchkoliv nalezených chybách (zejména překlepech) nás prosím informujte na info@krasaliturgie.cz. Tam se obracejte i s jakýmikoliv dalšími problémy s texty (tiskem, výrobou, etc…).
Pokud byste chtěli nějakým způsobem vyjádřit své díky, můžete tak učinit prostřednictvím libovolného finančního příspěvku ve prospěch účtu č. 1905 1991 / 2010, který bude využit pro chod stránek. Pán Bůh zaplať!
Neděle a svátky závislé na liturgické době (Proprium de tempore)
Doba adventní
První neděle adventní .docx , .doc , .pdf
Druhá neděle adventní .docx , .doc , .pdf
Třetí neděle adventní .docx , .doc , .pdf
Pátek Suchých dnů v adventě .docx , .doc , .pdf
Čtvrtá neděle adventní .docx , .doc , .pdf
Svatvečer Narození Páně – Štědrý den .docx , .doc , .pdf
Doba vánoční
Hod Boží vánoční
První mše svatá – půlnoční .docx , .doc , .pdf
Druhá mše svatá – jitřní .docx, .doc , .pdf
Třetí mše svatá – jitřní .docx , .doc , .pdf
Neděle mezi oktávem vánočním .docx , .doc , .pdf
Sv. Štěpána, prvomučedníka (26. prosince) .docx , .doc , .pdf
6. den mezi oktávem vánočním (30. prosince) .docx , .doc , .pdf
7. den mezi oktávem vánočním (31. prosince) .docx , .doc , .pdf
Oktáv Narození Páně (Obřezání Páně – Nový rok) .docx , .doc , .pdf
Nejsvětějšího jména Ježíš .docx , .doc , .pdf
Zjevení Páně (6. ledna) .docx , .doc , .pdf
Po Zjevení Páně
Svaté Rodiny .docx , .doc , .pdf
Neděle druhá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf
Neděle třetí po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf
Neděle čtvrtá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf
Neděle pátá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf
Neděle šestá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf
Doba předpostní
Neděle Devítník .docx , .doc , .pdf
Neděle první po Devítníku .docx , .doc , .pdf
Neděle druhá po Devítníku .docx , .doc , .pdf
Doba postní
Popeleční středa – mše svatá .docx , .doc , .pdf
Popeleční středa – svěcení popelu .docx , .doc , .pdf
Pátek po Popeleční středě .docx , .doc , .pdf
Neděle první postní .docx , .doc , .pdf
Pátek Suchých dnů v postě .docx , .pdf
Neděle druhá postní .docx , .doc , .pdf
Neděle třetí postní .docx , .doc , .pdf
Pátek po třetí neděli postní .docx , .pdf
Neděle čtvrtá postní .docx , .doc , .pdf
Pátek po čtvrté neděli postní .docx , .pdf
Sobota po čtvrté neděli postní .docx , .doc , .pdf
Neděle pátá postní .docx , .doc , .pdf
Sobota po neděli Smrtelné .docx , .doc , .pdf
Neděle květná
Svěcení ratolestí + mše sv. včetně pašijí .docx , .pdf (dle misálu z r. 1952)
Svěcení ratolestí + mše sv. včetně pašijí .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Mše sv. (bez pašijí) .docx , .doc , .pdf Pašije zde: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Svaté triduum
Zelený čtvrtek
Mše svatá s umýváním nohou: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Mše svatá bez umývání nohou: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Veliký pátek: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Bílá sobota: .docx , .pdf (dle misálu z r. 1962)
Doba velikonoční
Hod Boží velikonoční .docx , .doc , .pdf
Pátek velikonoční .docx , .doc , .pdf
Sobota velikonoční .docx , .doc , .pdf
Neděle první po Velikonocích .docx , .doc , .pdf
Neděle druhá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf
Neděle třetí po Velikonocích .docx , .doc , .pdf
Neděle čtvrtá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf
Neděle pátá po Velikonocích .docx , .doc , .pdf
Nanebevstoupení Páně .docx , .doc , .pdf
Neděle po Nanebevstoupení Páně .docx , .doc , .pdf
Svatvečer Svatodušní (Mše svatá) .docx , .doc , .pdf
Hod Boží Svatodušní .docx , .doc , .pdf
Po Svatém Duchu
Svátek Nejsvětější Trojice .docx , .doc , .pdf
Slavnost Božího Těla .docx , .doc , .pdf
Neděle druhá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova .docx , .doc , .pdf
Neděle třetí po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle čtvrtá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle pátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle šestá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle sedmá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle osmá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle devátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle desátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle jedenáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle dvanáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle třináctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle čtrnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle patnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle šestnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle sedmnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle osmnáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle devatenáctá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle dvacátá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle dvacátá první po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle dvacátá druhá po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Neděle dvacátá třetí po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
(Neděle 3., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )
(Neděle 4., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )
(Neděle 5., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )
(Neděle 6., která přebývá po Zjevení Páně .docx , .doc , .pdf )
Neděle dvacátá čtvrtá a poslední po Svatém Duchu .docx , .doc , .pdf
Svátek Ježíše Krista-Krále (v poslední říjnovou neděli) .docx , .doc , .pdf
Svátky, slavnosti a další dny nezávislé na liturgické době, obřady mimo mši svatou (Proprium sanctorum)
16. ledna: Sv. Marcela, papeže a mučedníka .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
23. ledna: Sv. Rajmunda z Peñafortu, vyznavače .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
30. ledna: Sv. Martiny, panny a mučednice .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
2. února: Očišťování blahoslavené Panny Marie (Hromnice) .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
Obřady přede mší svatou .docx , .doc , .pdf
19. března: Sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, vyznavače .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
25. března: Zvěstování Panny Marie .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
17. dubna: Sv. Aniceta, papeže a mučedníka (T. P.) .docx , .doc , .pdf (Comm.)
24. dubna: Sv. Fidelia ze Sigmaringy, mučedníka (T. P.) .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
25. dubna: Sv. Marka, evangelisty .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
1. května: Sv. Josefa, dělníka, snoubence bl. Panny Marie, vyznavače (T. P.) .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
12. května: Výročí posvěcení metropolitního chrámu sv. Víta (T. P.) .docx , .doc , .pdf (v pražské arcidiecézi I. třídy)
15. května: Sv. Jana Křtitele de la Salle, vyznavače (T. P.) .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
16. května: Sv. Jana Nepomuckého .docx , .doc , .pdf (Preface k sv. Janu Nepomuckému: .docx , .doc , .pdf ) (v pražské církevní provincii I. třídy, v olomoucké II. třídy)
5. června: Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka .docx , .pdf (III. třídy)
24. června: Narození sv. Jana Křtitele .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
29. června: Svatých Apoštolů Petra a Pavla .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
1. července: Nejdrahocennější Krve Pána našeho Ježíše Krista .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
2. července: Navštívení Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
5. července: Sv. Cyrila a Metoděje v pražské církevní provincii .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
16. července: Svátek blahoslavené Panny Marie Karmelské .doc , .pdf (Comm.)
5. srpna: Posvěcení chrámu Panny Marie Sněžné .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
6. srpna: Proměnění Pána našeho Ježíše Krista .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
14. srpna: Svatvečer Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
15. srpna: Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
22. srpna: Neposkvrněného Srdce blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
votivní mše: .docx , .doc , .pdf
28. srpna: Sv. Augustina, biskupa, vyznavače a Učitele Církve .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
8. září: Narození blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
12. září: Jména Panny Marie .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
14. září: Povýšení sv. Kříže .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
15. září: Sedmibolestné Panny Marie .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
28. září: Sv. Václava, vévody, mučedníka, patrona českého .docx , .doc , .pdf (v našich zemích I. třídy)
29. září: Svátek sv. Michaela Archanděla .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
7. října: Panny Marie Růžencové .docx , .doc , .pdf (II. třídy)
9. října: Sv. Jana Leonardi, vyznavače .docx , .pdf (III. třídy)
16. října: Sv. Hedviky, vdovy, vévodkyně .docx , .pdf (III. třídy)
17. října: Sv. Markety Marie Alacoque .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
24. října: Sv. Rafaela Archanděla .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
31. října v pražské církevní provincii: Sv. Wolfganga .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
1. listopadu: Slavnost Všech Svatých .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
2. listopadu: Památka všech věrných zemřelých (I. třídy)
První mše svatá: .docx , .doc , .pdf
Druhá mše svatá: .docx , .doc , .pdf
Třetí mše svatá: .docx , .doc , .pdf
13. listopadu: Sv. Didaka, vyznavače .docx , .pdf (III. třídy)
14. listopadu: Sv. Josafata .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
21. listopadu: Obětování blahoslavené Panny Marie .docx , .doc , .pdf (III. třídy)
27. listopadu: Přenesení ostatků sv. Ludmily (pražská církevní provincie) .docx , .pdf (III. třídy)
8. prosince: Neposkvrněného Početí blahoslavené Panny Marie: .docx , .doc , .pdf (I. třídy)
Votivní mše sv. a mše při různých příležitostech
Votivní mše sv. k nejsv. Srdci Ježíšovu v době velikonoční: .docx , .doc , .pdf
Společná mše posvěcení chrámu (Terribilis):
Během roku: .docx , .doc , .pdf
V době velikonoční: .docx , .doc , .pdf
Mše sv. v sobotu ke cti nejblahoslavenější Panny Marie
Od svátku nejsv. Trojice do soboty před první nedělí adventní: .docx , .doc , .pdf
Mše za ženicha a nevěstu: .docx , .doc , .pdf
Missae pro aliquibus locis
Blahoslavené Marie Panny Prostřednice všech milostí (T. P.): .docx , .doc , .pdf
________________________________________
Autoři Krásy liturgie tímto upřímně děkují autorům přepisů ze Schallerova misálu.
Ochotné duše s vlastním misálkem, které by chtěly pomoci s přepisováním, nechť se ozvou na info@krasaliturgie.cz a dostanou jednoduché instrukce, jak pomoci.
Přehled tradičních mší svatých na mapě ČR. Můžete použít i funkci vyhledávání trasy ze zadané adresy do místa, kde se mše sv. koná. U položek je též většinou napsaný kontakt na ověření a informace, zda se jedná o tzv. „tridentskou mši“ (tzn. římský ritus) či tradiční ritus dominikánský. Toto je pouze výpis příspěvku, pro zobrazení klikněte na hlavičku článku.
Kliknutím na jednotlivé značky zobrazíte podrobnosti. Informace jsou bez záruky.
Pokud se dovíte o nových místech, kde se slouží tradiční mše svatá, nebo o změnách, případně zde objevíte chyby, informujte nás e-mailem. Děkujeme.
[mappress]
Zveme vás na tradiční mši svatou do klášterního kostela na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Bude sloužena v neděli 25. dubna 2010 od 16 hodin. O hudbu se postará Literátské bratrstvo, zazní velká římská polyfonie (G. P. Palestrina) a další posvátné skladby.
Zveme vás na tradiční mši svatou do klášterního kostela na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.
Celebrovat mši svatou bude P. František Luděk Juchelka a P. Antonín Damián Nohejl.
Zazní velká římská polyfonie (G. P. da Palestrina) v podání Literátského bratrstva. Zpívat bude sbor a hrát instrumentalisté Literátského bratrstva pod vedením Mikoláše Troupa.
V neděli 25. dubna 2010 v 16 hodin.
